Múzy

Kdož jsou ?

chcete se mě ptát

Možná hlasy větru,

jež přišly s fantazií si hrát.

Vítr, jedna z múz, šeptajíc slova básníkům,

ševelí prozářeným dnem i temnou nocí,

vítr často chladnou skálu nutí slovům,

její slova jsou však slyšet vichřicí.

"Sílu já ti dávám,

odvahu tu nesu ti též,

překonat srach

stát čelem k obavám.

Nepodlehni jsem tu s tebou,

nenech svou duši temnou,

bojuj

a tvé světlo bude s tebou!"

Voda bouřlivá i klidná,

hudba je zrovna taková,

jednou plyne zlehka,

jindy spěchá jak koní kopyta.

V tichu k naslouchavým mluví,

hlasy ty tichounké,

blednou v moře příboji,

však ty je slyšíš víc než jasně.

Moře zničující bouři chystá,

to snad láska či jiný cit plápolá,

čím více bolestná,

tím větší krása niterná.

Mrazivé pláně odloučení srdcí,

zde mrzne bolest a srdce v kámen mění se,

je mnoho zraňujících věcí,

které nutí srdce rozlomiti se.

Radost neprostupné ledy trhá,

na bělostném písku pobřeží,

září démanty jak duha,

paleta barev po dešti.

"Duchové dob ztracených, veřím, že jste,

vy jež jste přeludem rodícího se slunce,

nepolíbení neuveří,

však políbeným silnou víru dali jste."