Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

post coitum

05. 01. 2006

1332

Autor

smuteční_růže

Tiše mi šeptej cokoli, co budeš chtít.
Jak na město když padá sníh,
sladce šeptej. Nechceme přece probudit
bílé ulice a lidi v nich.

Přivři oči, trochu ti sklovatí.
Snad je to jenom únavou.
Políbím tě, to už se nevrátí.
Mám měkký polštář pod hlavou,

tak proč se mi rudé rty tak zachvívají?
To není zimou, i když padá sníh
a jeho vločky město tiše pohřbívají.
Pojď do ulic! Rozplynem se v nich!

...a nikdy se nevrátit do svěrajcí kazajky sterotypů svého života... po sexu mám dost často chuť utéct někam za svobodou a do téhle polofašistické-polokomunistické republiky se už nikdy nevrátit... ale nechci odejít sama a zatím jsem nepotkala nikoho dost šílenýho na to, aby do toho šel/šla se mnou... =o( snad se někdy dočkám!