Psaní

Přišlo mi psaní plné lží,
psání, co oči radši nevidí,
psaní co patří do ohně, dál od lidí.
Loučení v šatu zármutku
oblékám se do šatu, co tíží,
není z nití šitý, je ze smutku.
Není jistoty, zda život nebo smrt se blíží.

Stupeň kroku mezi životem a smrtí,
radši neměl sem to psaní číst,
oči radši zavírají, srdce to drtí,
co písmeno to slza za něj dopadá,
naděje cestu ke mě nezná, špatně to vypadá.

Bylo to psaní z náruče tvé,
psaly je jen žaly, myšlenky žalostné,
slova, co píšeš ty, jsou tak bolestné,
slova, co srdce svírají, co tak bolí
anděl nade mnou mi však nic nedovolí.

Anděl spásy, co na mě už zanevřel,
prosím ho,aby mě bránu do nebes otevřel,
brána stále na zámek větru odolává,
vše kvůli psaní,
vše k vůli tvému lhaní.

---