POHLED Z OKNA

sluneční světlo sahá skrz okno do místnosti
a hřeje mi tvář vlahým třpytem.
šachovnice paprsků, zfiltrovaných hustým sítem,
mi na kůži kreslí klidné intimnosti

o tom, jak slunce laská sníh na střechách.
studené kapky padají z rozpouštějících se rampouchů
a dlouhý stín komínu se vlní na taškách.
malé slunce se mi třpytí ve stříbrné naušnici na uchu.

doteky paprsků jsou plné nevyčerpatelné lásky.
kaskády stínů ztrojují obrys ozářeného prostoru
v ditermových sklech. modrá linka obzoru
je potažená mraky, které po ní tečou jako bílé pásky.

lichoběžník vrženého světla polévá průsvitné lístky
dužnatých sukulentů v květináčích na parapetě.
jásavé barvy vystřikují ze závějí ve zmraženém světě
a slabý vítr žene sníh jako pohyblivé písky.