Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvuky
12. 01. 2006
3
0
691
Autor
Danday
Na poli nebyl nikdo, a tak jsem procházela lán úplně sama. Makovičky byly moc malinké, to to sucho. Jedině na okraji, kam kombajn nezajel, byl pásek, který nebyl vymlácen a tak jsem ty zbylé makovice otrhávala, dávala do košíku a šla polem dál a dál. Další horký den se chýlil ke konci. Nad obzorem se ukázalo pár osamělých mráčků a mezi nimi pomalu klesalo slunce. Jeho paprsky ozařovaly ty skupinky mráčků zespod a nakreslily na obloze zvláštní barevný obraz. V tom ze z vesnice ozvalo zaštěkání psa. Tomu hned z druhého konce odpověděl krátkým štěknutím druhý. Najednou se mi vybavil pocit, že jsem zpátky v dětství, že s otcem a dědou chystáme krmení pro dobytek na další den. Jsme na louce nad naším domem za vesnicí, denní shon už končí, slunce se sune k obzoru, ptáci přestávají zpívat. Z vesnice se ozývají jen takové jednotlivé zvuky – zaštěknutí psa, klepnutí hrotku, zabučení krávy, zvuk plechového kbelíku ... A také jsem přímo cítila tu zvláštní, teplou, nasládlou vůni chléva, kde maminky dojily krávy a děti stály na prahu a čekaly, až jím maminka stříkne trochu mléka přímo ze struku do hrníčku. Z kuchyně se linula vůně osmahnuté cibulky, kterou se polívaly brambory na večeři.
Ale to už je moc dávno, uvědomila jsem si. A tak mi zbyla jen vzpomínka na otce, který mi vždycky říkal – nezapomeň se dívat kolem sebe. I když máš sebevíc práce, podívej se na oblohu, na krajinu kolem sebe, na zapadající slunce, vlnící se obilí ... A dívej se tak, abys viděla a věděla – tady jsi doma, tady je tvůj domov a všechno to, co vidíš k němu patří. Ta vzpomínka je zasunutá hodně hluboko v paměti. Občas se ale vrací, když zaslechnu nějaký zvuk, který mi připomene ty letní večery.
Košík už byl naplněný makovičkami a já jsem se pomalu vracela večerním polem domů. Před sebou jsem v dolince viděla vykukující střechy domů a vzadu na obzoru vrcholy Beskyd. A docela jsem se začala těšit na ty makové buchty. Snad se mi povedou a budou jako od maminky.
o tom, jestli je to povídka, jste se už bavili...
takže já jenom přiznám, že jsem se taky nechal ovanout tím výdechem léta i vzpomínek na... na to
*
nekriticky :)
autor nemusí vyklopit všechna fakta, ale pokud něco napíše - určitý náznak v tvém případě, u kterého se není možné dopátrat co tedy naznačuje, tak ten náznak může nakonec klidně vynechat, protože je to slepá ulička. prostor pro úvahy atd. je obecný princip. tohle není o době, ale o psaní. není pak třeba žádat o hlubší kritiku nebo o kritiku vůbec.
tvá zobecnění (reakce na současný způsob života)sice chápu, ale nerozumím potom příliš tvým motivům psát..
Já myslím, že to do ztracena nevyznívá - ale je to tak teňounké, tak citlivé, téměř neznatelné, že jen málo kdo má tu možnost a čas to tam zpatřit. Podle mne to vyžaduje velkou dávku klidu, ticha, podobné nálady a jakési duševní zralosti. Nevím, jestli tady na tomhle serveru je to zprávné místo... Mnoho lidí jen projde a zase zmizí. Pravdou je, že to není miniatura. A pravdou je taky fakt, že to nemá silnou dějovou linii. Čeho se při čtení takových útvarů chytit? Asi toho, co je mezi řádky... Melodie... Vlastních vzpomínek...
*
máte pravdu všichni. Opravdu to je obraz..obraz, jeden z mnoha, který se mi jednou za jistých okolností vynořil ze vzpomínek..a také vím, že to není povídka..ale co to vlastně je? Kam to zařadit? A tak odpovídám i na třetí kritiku - asi to opravdu není to správné místo.
Jen k druhému kritikovi - myslím, že autor nemusí vyklopit všechna fakta čtenářům, možná je dobré, dát trochu čtenářům prostor pro úvahy a domýšlení se při čtení...Jenže doba si žádá akci a přesnost a úplnost informací...a tohle moje "zamyšlení" možná bylo právě takovou reakcí na současný způsob života...:-)))
jako popis je to fajn. pěkně se to čte. ale vyznívá to tak nějak do ztacena. kdybych měl říct o čem to bylo, tak že zorali makové pole ("když píšeš tady je taková zásada", asi bys měla napsat později kde, protože z textu vyplývá jen, že je to poblíž beskyd - tím míním, že bych to specifikoval - např. v naší vesnici, v našem kraji - otázkou zůstává, jestli je to zásada, nebo spíše zvyk), na které jsi šla sbírat zbylé makovice a vzpomněla si na dobu minulou. ten popis je pěkný, ale je to málo. to, že se po vpomínkách vrátíš do reality s tím, že košík je plný a, že chceš udělat dobré buchty, je milé, ale jako povídka, no..