Nechcete toho moc?

V minulém čísle(Jedno z posledních děl s 0 tipama od Graibacha. Boží počteníčko.) jsme naše hrdiny opustili přímo uprostřed Rovníkového Maďarska (součást Chlebníkové Afriky) v okamžiku, kdy se přestalo vyplácet vypalování dlouhohrajících desek… Tehdy chytrý Tonda vypil nápoj a pojal nápad ujet s motocyklem. Chtělo to ovšem realizovat plán, jak ho lupnout, aby vás nechytli. A to se právě Tondovi povedlo. Motorku ukradl a chytli jenom Káju, který se usmíval, jako by ho Tonda nahněvaným vesničanům nepodstrčil. „Jsem z obliga,“ smál se Tonda a přidal plyn. Jenže… jestli na sobě něco nenáviděl, bylo to to, že vlastně nevěděl, jak se takové obliga oblíká a to ho pak škrtilo přes třísla. A taky ho vždycky, když Kájovi něco provedl, do minuty brutálně překouslo svědomí, musel se otočit a jet ho zachránit. Obrátil stroj proti rozzuřenému davu, který se zrovna chystal jeho vzdáleného známého lynčovat lívanečníky, přidal znovu plyn a v tom mu došel benzín. (Při rychlé jízdě se obvykle zvýší spotřeba dopravního prostředku a zbytek vypilo slunce.) Kája se usmíval na Tondu jako na spasitele, ale ten spíš zápasil s fichtlem, a tak se jedna z lynčujících dívek stačila do prostého Káji zamilovat. Byla to ta, co jej mlátila úplně nejvíc lívanečníkem přes kolena a křičela : „Neváhejte, nakupujte! Další prodloužená jízda! Ať to jede, ať to sviští, ať to lítá, ať to mete.“ A vlastně už nikdo kromě ní Káju nelynčoval, protože bylo kolem oběda a šlo se dom.