Časoprostorová smyčka VI

Cesta byla docela kritická, puch lidí a atmosféra byla děsivá, lidé se prostě přestávali mít rádi. Špína a depresivní prostředí tvořilo podmínky, jako cukr pro kvasinky. Skoro vše bylo posprejované nebo potrhané. Vrypy v sedadlech tvořili zajímavé mozaiky, které se jen s těží popisují, ale mohly by být  řazeny jako nový umělecky styl. Asi před několika lety se to řešilo instalovaním kamer. Jenže lidé už měli takovou drzost, že je ničily.

Prostě se domluvila parta lidí, kteří koupili sprej a nastoupili tak, aby je nikdo v noci nepoznal. Akce se dělali kolem tří ráno, kdy všichni byli oblečení nenápadně, ale tak, aby byli neidentifikováni, zvláště tváře byly zahaleny šátky a podobnými prostředky. Nastoupilo se a vytáhnul se sprej, kamery většinou nezabíraly úhel vstupu a právě to byla chyba, první co bylo se zastříkala čočka nějakou tmavou barvou. Poté se tvrdým zahnutým předmětem jeblo přímo do ní. Tito lidé měli takzvaný hák, byla to ocelová tyčka, která byla ve tvaru T. Prostě něco jako kladívko s ostrou špičkou. Tou špičkou se jeblo do čočky a kamera byla v zničená. Vandalové se těmito, a ještě jinými, akcemi velmi bavili. Nejhorší bylo to, že akce už byly natolik dokonalé naplánované, že jen s těží mohla policie někoho chytit. Během večera se udělalo několik akcí a pak utichly třeba na tři měsíce. A pak zase.

Jenže městskou dopravní službu a stát už nebavilo podléhat těmto akcím, a neustálé investovat, tak nechali tramvaje na pokoji a nekamerovali je. Také si lidé stěžovali oficiálně, že jsou všude pod kamerami. A že je to omezované osobní svobody a narušování lidských práv. Pomalu se zde chtěl vytvořit policejní stát, ale odplatou bylo to, že lidí a to i dospělí se vzbouřili a vznikalo tak dobrovolné anarchistické hnutí.

            Z hromady lidí, kteří se hrnuly ven vystoupila nějaká postava, která mi byla povědomá. Vysoká postava podobající se zdravému sportovnímu člověku, který tvoří silný dojem vnitřní harmonie těla a duše. Vlasy dlouhé po ramena svázané do culíku černou gumkou. Bavlněné tričko s divným obrázkem, který značí asi nějakou postavu, která se vznáší v oblaku. Oblak je pokryt stínem slunce, které je nad nějakou krajinou, jenž připomíná rozhořelé město. Uprostřed města, vypadající jako po válce, se rozprostírá mrtvá louka nažloutlé barvy. Louka byla obklopena ze všech stran olejovitými, černě plačícími smutnými silnicemi, na kterých projížděly tucty aut za minutu. U louky stála nějaká věc, podobná tramvajové zastávce, na které stála tramvaj a z ní vystupovala známá posta. Jo byl to Maro.