Noční můra3

Jak se tak na mě dívala, vypadla mi propiska s třesoucí se ruky. Tvářila se jako nějaký žabák, kterému  opravdu chybí nějaká ta muška. Ohl jsem se pro propisku a zvedl ji, jenže jak jsem se vynořil nad lavicí, matikářka stála vedle mě a četla si všechny ty nesmysly. Papír byl nasáklý potem. Zahlédl jsem, jak vrtí hlavou a naznačuje, že to mám špatně. Vztáhla ke mně ruku. Její pařát se neustále přibližoval až minul mou hlavu a směřoval k lavici, dokud se nezastavil u diskriminantu exponenciální rovnice.

"Tady máš zbytečnou chybu. Takhle ti strhnu body. Zamysli se nad tím, jaká tam budou znaménka."

Zase ten milý úsměv. Nenechal jsem se zmást, ale přesto jsem nepřesnost napravil. Poslední příklad se mi ale taky nezdál. Začal jsem tedy škrkat po papíře, dokud nebyl celý papír modrý. Pak jsem si všiml těch obrysů. Na lehce pomačkaném linkovaném papíře, pod modrofialovou hladinou škrkanců vypluly obrysy tváře matikářky, která zrovna odcházela od mé lavice. Pak obraz promluvil:

"Nikdy se mě nezbavíš. Budu tě strašit ve snech, dokud se nenaučíš počítat."

Propiska vystřelila z mé ruky a znenadání skončila v pravém oku ještěra, tedy profesorky, a já zůstal sedět zkoprnělý, jak jsem to měl dělat už dávno. Profesorka se sesula na stůl a pak na zem, přičemž s sebou strhla svoji kabelku, kalkulačku a několik papírů. Vše to doprovázela strašným vřískáním, až mě vstávaly vlasy na hlavě. Z kabelky se vysypal všechen její obsah. Rťenka, tři kalkulačky, tabulky, bůček, sada červených propisek a......sešit se známkami. Měl jsem nutkání ho vzít a přepsat si známku na jedničku, jenže pak se přede mnou profesorka objevila znovu a já se probudil. Od té doby jsem už nikdy neusnul v hodině matematiky.