Slovo má Láska

Slovo má Láska

Lukáš byl člověk, který nemíval často co na práci a zabýval se tím, že pomáhal jednomu člověku v jeho krámku a pomáhal mu tak s jeho chátráním. Měl sportovního ducha a tak často a rád posiloval své tělo během, cvičením a určitým druhem umění boje. Neměl moc peněz a tak chodil jenom v děravých botách, ze kterých mu trčely prsty ven. Při svých potulkách městem viděl na tržišti jednu ženu, která ho zaujala tím, jakým obratným způsobem dokázala dělat chleba. Díval se na ni s neskrývaným údivem. Dívka měla dlouhé vlasy, jež jí spadaly přes oči až pod bradu. Zdálo by se, že se na svou práci ani nedívá. Na dřevěný stolek nasypala mouku, rukama ji rozhrnula a udělala kruh, v jejímž středu zůstal důlek, do kterého po jednom vpadly dvě vajíčka a trošku vody a to takovým způsobem, že se Lukáš nestíhal divit. Místila těsto až na tvar chlebu, přičemž si s ním nějaký čas hrála, vyhazovala si jej a upravovala tak jeho koneční tvar. Různým kroucením a točením, kterým se dostával do obrátek, ze sebe odstředivou silou odstraňoval nepotřebné zbytky až zbylo jenom hladké chlebové těsto. Podobně šikovně chytila hrnec, který byl na ni vržen z výšky pár pater. S klidnou a chladnou tváří jej zachytila přičemž se ji nic nestalo a to se jej skoro nedotýkala. Vlasy ji na mžik krásně zavály a ukázaly její tvář. Poté hrnec klidně přistál na jejím stoje a jakoby se nic nestalo, otevřela víko onoho hrnce, ve kterém se ještě točily drobné za chléb. Po tomto divadélku, začal Lukáš tleskat a zpívat pro ni píseň, neboť nikdy nic podobného neviděl. Měla tam už napečené nějaké chlebíky, které stály nařezané na stolku vedle ní. Když dozpíval a vyjádřil k ní svůj údiv jak perfektně dokáže upéct tak dobrý chleba, který si v záplavě monologu vzal a ochutnal, dozvěděl se od ní cenu jednoho kousku právě když žvýkal třetí kousek. Stál 70 centů. Na chvíli přestal se žvýkáním a vytáhl ze své kapsy pár drobných, které položil na stůl. Napočítal 1 dolar a pár drobných co nestačilo na zaplacení. Zul si tedy své děravé a smradlavé boty, vyložil je na stůl a řekl. "Když jsem je kupoval, tak stály 2 dolary." Říkal, že by jí to rád zaplatil, ale nemá více peněz, tak tam nechal své boty jako odškodné, že když bude mít peníze, zaplatí. Dívka tam zůstala stát jako ohromená a kromě informace o ceně výrobku mu nic jiného neřekla. Mladík odešel a za dívkou se stavila vedoucí, která se pořád nevzpamatovala z toho co se právě událo. "Zaplatil ten hoch?" Pokývala hlavou. "A co ty smradlavé a hnusné boty? Vyhoď je." Dlouho nad nimi nepřemýšlela a poslala je po tkaničkách do popelnice.

Lukáš i nadále lozil po městě a procvičoval své tělo. Svaly mu koukaly z celého jeho tmavě opáleného bronzového těla. Chodil mezi lidmi a navštěvoval kamarády, kterých se ptal, jestli by nechtěli trénovat s ním jako kdysi. Měl totiž sen, že by jednou měli svůj tým a soutěžili by ve svém stylu na různých soutěžích. Každý z jeho kamarádů nadával na práci. Nemají tolik času co on, když nemá rodinu a nemá se o koho starat. On jim však říkal svoje, že když budou slavní, budou mít dostatek peněz i pro své rodiny i pro sebe. Ti ho ale jenom odehnali. "Kdyby sis to rozmyslel, víš, kde mne najdeš." Říkal každému.

Brzy zjistil, že se mu blbě chodí bez bot a na nové nemá, nuž se rozhodl, že se podívá za onou záhadnou pekařkou chleba. Vrátil se za dívkou, kterou byl tolik udiven, jestli je ještě náhodou nemá. Odpovědí mu bylo jenom zavrtění hlavou. Ve chvíli kdy se otočil a chtěl jít zpátky, zvolala na něj a to už na něj letěly jeho staré boty, které byly sešity obrázkovými záplatami. To už přistoupil blíž, aby ji mohl vyjádřit svoje díky a zeptal se ji na jméno. Jance poděkoval a říkal ji o svém plánu, když už měl své boty zpátky. Slíbil ji, že jí koupí co jen bude chtít až bude slavný. Nechtěla však od něj nic, ale na jeho delší přemlouvaní si nakonec řekla o nové boty až teda bude slavný. Z očí mu koukala upřimnost a všechno co řekl, myslel vážně. Lukášovi na první pohled příslušel plášť veselého člověka.

Mezitím se dávalo družstvo dohromady, které tvořili Lukášovi kamarádi. Začali se shromažďovat jakoby zázrakem všichni tehdejší členové skupiny. Trénovali dlouho a Lukáš se občas zastavil za Jankou aby jí sdělil jak se jim daří. Po několika namáhavých trénincích byli pozýváni na menší soutěže, až najednou dostali pozvánku na mistrák. Hromadně navštívili nákupní centrum a dali hromadné sbohem svým starým botám. Lukáš nezapomněl zavolat i Janku, které jak slíbil v případě jejich zdaru, ať si vybere po čem její srdce touží. Nezmohla se na slova, když viděla všechnu tu krásu. Promluvila snad až tehdy, když se dostali před obchody a zůstali kousek od družstva. Stáli hezky proti sobě, když se Janka zeptala: "Je to láska, co je mezi námi?" Lukáše tato otázka asi trošku zarazila, nepřemýšlel dlouho. Odvětil ji suše: "Není to láska". Jance ztekla slza kolem nose po tváři na zem. Lukáš se ji snažil utěšit a doprovodil ji domů.

Až čas dozrál a hoši už měli jet na mistrák, jeli kolem krámku kde pracovala Janka a Lukáš se chtěl za ní zastavit. Čekal ho tam však jenom prázdný stůl. A na otázku kde je dostal od vedoucí odpověď, že zemřela. Tvář se mu zkřivila, přičemž praštil do stolu takovou silou, že jej zlomil. Vedoucí vidouc jak přišla o stůl, vyšla z pravdou ven. "Nezemřela, ale musela jsem ji odvolat, neboť její chléb již nebyl týž než jaký doposud dělávala." Poděkoval a smutný odešel. Měl zvláštní pocit, cestou nemyslel na nic jiného než na den, kdy ji poprvé viděl dělat chléb. Vzpomněl si taky na to, když se ho ptala, jestli je mezi nimi láska. Dlouho přemýšlel, ale nepřišel na to, že nová chuť chlebu byla způsobena slzami, které ji do těsta padaly..

Na mistráku se jim moc nedařilo, i když soutěžil v nových botách. Lukáš byl myslí jinde a nemohl se soustředit na soutěž. Bylo zraněných tolik jeho lidí, že nemohli dále pokračovat a neměli nikoho k nahrazení. Už se zdálo, že se museli vzdát své vysněné trofeje, když se znenadále objevila Janka. Vzduchem po Lukášovi poslala jeho staré boty, kterých se vzdal při nakupování a sama zastoupila jednoho člověka. Vyhozené boty sice pobyly nových děr, ale nynější po opravě byly zas jako nové, pečlivě zašité krásnými obrázkovými záplatami. Soutěž nakonec vyhráli, trofej si odnesli a Lukáš složil rébus, který mu v sobě pomohl nalézt lásku. Janka se do něho zamilovala již při prvním střetu. Později si spolu vydělali na vlastní tělocvičnu a učili své sportovní umění ostatní lidé, kteří se o něj zajímali.

(příběh inspirován filmem)