Na dosah

Na dosah

 

Procházel jsem se po pláži. Sluníčko krásně hřálo a horký písek mi příjemně ohříval chodidla, přičemž pofukoval jenom slabý větřík. Kráčel jsem bosky a jenom v plavkách. Sluníčko mne oslňovalo a moc před sebe jsem neviděl, když se najednou přede mnou začala objevovat postava.

            Blížil jsem se k ní a ona ke mě. Již z dálky se dalo rozeznat krásné ženské tělo a zářivý úsměv, jaký hrál dívce na tvářích. Přes slunko, které mne oslňovalo natolik, že jsem musel mít přimhouřené oči, jsem viděl víceméně jenom ladné obrysy této nevysoké dívky, která jakoby na někoho čekala.

            Zpomalil jsem své kroky a snažil se zaostřit na siluetu postavy. Právě zdvihla obě ruce nahoru, jakoby se protahovala po spánku. Zdálo se mi, že slyším její hlas.

            Ani nevím jak jsem se dostal do její blízkosti. V nejlepším to byla dívka z mých nejhezčích snů. Měla krásné tělo, oči ji zářily veselostí, na tváří ji hrál lehký srdečný úsměv. S jejími vlasy si hrál vítr. Přes brzo zapadající sluníčko se na jejich konečcích tmavých rovných vlasů lámaly paprsky světla a zakrývaly její vypjatou šiji. V překrásně mořemodrých očích jsem viděl svůj překvapený výraz, přičemž jsem si všimnul, že mám pootevřená ústa. Byl jsem zahleděn hluboce do očí této pozoruhodné dívčiny.

            Byla to opravdová dívka, vysněná, podle mých představ? Není to jen další hezký sen? Přál jsem si, aby se nerozplynula. Bez jediného slova jsme tam oba stáli a na tvářích nám hrály letmé úsměvy, u mě též překvapené tváře.

            Měla oči jako dvě hluboké studny a já hledal jejich dno. Viděl jsem tam vodu? Život? Pravdu? Vychutnával jsem si tento střet a čekal na to, až se probudím a dívka se mi rozplyne před očima jako doposud.

"Nechceš si sednout?" zeptala se dívka po dlouhém stání na horkém písku.

Překvapen vším, co se ve mě odehrávalo, jsem se nezmohl na odpověď, jenom jsem souhlasně přikývl.

            Vítr zavanul víc a já jsem ucítil její vůni, vůni jejího bronzově opáleného těla. Všiml jsem si jejího lehkého, prodyšného, plážového oblečení, když jsme si s rychlostí šneka sedali na rozpálený písek.

"Kdo jsi?" vypadlo ze mě po dostudování jejich nádherných hlubokých očí.

Neodpověděla však. Jenom něco prsty vyryla do písku.

"Ty jsi moje víla, kterou nacházím ve svých snech."

Ani tentokrát neodpověděla, jenom její plné rty se stáhly k sobě, malinko odhalily řadu sněhobílých zubů a vytvořily tak příjemný úsměv.

"Neopouštěj mne, prosím, jak mne opouštíš stále s každým novým dnem, kdy se sny končí a já se probouzím. Pokud je to jenom sen, chci i nadále snít a mít Tě u sebe, dívat se Ti do očí a povídat si s Tebou."

"Jsem tady s Tebou!" podruhé na mě promluvila dívka.

Chtěl jsem ji povyprávět všechno co mi leželo na srdci, leč nebral jsem na taková slova odvahu.

            Sluníčko zacházelo za obzor a na obloze se zobrazovaly krásné malby, jako když si malíř hraje s obrazy. V popředí jsem pořád viděl svoji vílu ze snu.

Seděli jsme tiše. Na okolí panovalo ticho, jenom od moře byly slyšet vlnky vody.

"Není Ti zima?" zeptala se skoro neslyšně dívka, když obrazy z oblaků mizely se sluncem za mořem. Styděl jsem se přiznat, že je a snažil se to zakrýt, ale než jsem stihl cokoliv říct, řekla:

"Pojď ke mně blíž, zahřeji Tě."

Stydlivě jsem se posunul a záhy jsem ucítil její teplo a intenzivněji jsem také pociťoval vůni jejího kaštanového těla.

"Máš půvabné oči," řekl jsem "jsou hluboké jako studny a lze z nich lehce číst."

"Co čteš?" zeptala se napínavým hlasem, až jsem ucítil její teplý dech.

"Čtu Tebe, jsi krásná a moudrá."

"Možná mne jenom takovou vidíš."

"Vím, že jsi. Zamiloval jsem se do Tvých průzračných očí."

Ruce mi strnuly, když mi nehybně visely podél těla. Zatoužily po doteku. Všimla si mou ruku, tiše klouzající vzduchem v mírném šeru směrující k ní. Náhle se zastavila a moje oči pohlédly do jejich, kdy jsem ucítil svoji ruku v její. Pousmál jsem se a lehce sevřel prsty. Cítil jsem ji. Dívčin dotek jakoby se mi dotknul srdce. Zavřel jsem oči a znovu je otevřel. Spatřila v mém oku odlesk od již stoupajícího měsíčku doprovázen slzou, která byla zachycena jejím prstem. Byla to slza radosti a nevýslovného štěstí. Cítil jsem jak mi setřela slzu z tváře a pohladila mne. To už mi bylo jasné, že to není sen.

"Jsi moje štěstí, které mi sem seslal Bůh."  Řekla dívka roníc slzu štěstí a objala mne kolem krku, načež jsem ji vzal kolem pasu a pevně ji držel u sebe.

"Jsi mi tak blízko, jsem Ti za to vděčný."

"Taky jsem za Tebe Bohu vděčná. Jsi tak něžný." Řekla když jsem ji hladil rukama po těle.

            Nebyla nám zima. Bylo nám spolu fajn. Cítili jsme se jakoby jsme se znali už léta. A neznali? Nebyla to ona dívka z mých snů?

            Držela se mne pevně. Byl jsem dojat a s mírně zavřenýma očima jsem toužil po tom, aby tato chvíle nikdy neskončila. Vzpomněl jsem si na sen.

"Pořád ses mi ztrácela, na dlouho. A já Tě pokaždé čekal ve svých snech."

"Už od Tebe neodejdu, miláčku!"

"Nechci zas o Tebe přijít."

"Nepřijdeš, slibuji." Podívala se mi do očí: "Miluji Tě! Miluji Tě od první chvíle, co jsem Tě viděla."

Cítil jsem tlukot jejího srdce. S čekající odpovědí se její tep stupňoval.

"Miluji Tě!" zněla moje odpověď, kdy jsem ji přímo hledíc do očí, držel za ruce.

Oči se ji rozzářily radostí, které po chvíli zavřela a přitulila se blíž, blížeji, nejblíže. Čekala se zavřenýma očima a dlouho nemusela. Jednak se mi přitulila natolik, že jsem ucítil její naposledy použitý vonný šampón z jejich tmavých vlasů a jednak jsem ji zahrnul horkými polibky. Bylo to nejromantičtější setkání s dívkou mých snů u zapadajícího slunka u moře.

            Ráno jsem se přesvědčil, že vedle mě leží dívka, táž dívka ze snu, táž dívka z večera. Usnuli jsme spolu v objetí a vzbudili se s rukama přes sebe. Po jejich slovech:

"Dobré ránko, lásko," jsem se k ni přitulil ještě blíž, políbil ji na vlasy a tiše řekl:

"Ó Bože, děkuji Ti!"

---