Vašek a Kuba

Vašek a Kuba

„Kuba drží žalud,
tvrdý jako podrážka.
Oba křičí blahem,
je to žalud od Vaška..“

Vašek Kubovi na prsou leží,
pod peřinou stojí párek věží.
peřina se nadzvedává,
pod ní v rektu pyje hlava.

Vašek Kubu na rty líbá,
z nosu – vypadla mu ryba.
Prostěradlo vlhne náhle,
Kuba slastí vyje táhle.

Postel jenom vrže, praská,
něčí ruka oba laská.
Kuba s Vaškem otočí se hned
a hle – to je Vaškův děd!

Kuba: Vašku ty mě nemáš ráda?
Děda: Vnoučku, umyješ mi záda?

Vašek má teď dilema.
Pták mu měkne – chvílema.
„Vašku, Kubo, pojďte rychle!
do vany ve tvaru krychle!
Vejdem se tam všichni tři,
ať mě nikdo nešetří!“

Vaškův penis opět stojí,
váhy dědy se však bojí.
Děda pyjem rychle mává,
odnese to Vency hlava.

Vašek slastí jenom vyje,
na tváři má otisk pyje.
Děda vodu rychle pouští,
prohrábne si husté houští.

Když se vana ucpe dědou,
spory o místo se vedou.
Vašek leze na dědečka,
visí na něm jako dečka.

Kuba chodí kolem vany,
Kam ho strčit? Z které strany?
Vašek leze pod dědu,
vidíte ho? Nezbedu…

Vašek dědu nabodává,
to je borec – že to dává!!
Vašek jemně do něj mrdne,
avšak děda dlouze prdne.

Venca na dědu se mračí,
kolem pyje bublina se tlačí.
Vašek tlusté tělo hladí,
tímto dědu opět svádí.

Kuba už to nevydržel,
dlouho si svůj penis držel.
„Vejdu se k vám ještě, hoši?“
Vašek drbe kůži hroší.

Kuba hop mu na záda,
to jsou ale hovada.
Nacpe mu ho do pusy,
že se jim to nezhnusí..

Kuba si na tempo zvyká,
eukalyptu listy žvýká.
Všichni tři se blahem vlní,
dědovi se ústa plní.

Dědu už u srdce chytá,
Vašek na něm stále lítá.
Děda bílý je jak křída,
Kuba Vaška v mžiku střídá.

Vašek chvíli odpočívá,
Děda šuká, Kuba zívá.
Teplá voda všechny zvedne,
masa dědy poposedne.

Kuba jede, vychutnává,
s dědou orgasmus už mává.
Mává to s ním až se třese police,
ale co to – z dědy vyšla stolice!

Kuba radši z vody leze,
každý grupáč má své meze.
Děda sklidí svoje kaly,
to jsme si dnes hoši dali!

A když Vašek utírá se,
všechny pyje stojí zase.

Kuba sundá z nohou kecky,
Hop do vany na sex dědský!!

Vaškovi už nevadí,
že postává v pozadí.
Malá pauza přišla vhod,
než vleze do horkých vod.

Než se zvedla první vlna,
malá vana je zas plná.
Děda všem udává takt,
pokračuje koitu akt.

Už jsou zase plné řitě,
děda výská jako dítě.
Vašek, Děda, Vašek, Kuba,
jednou pyj, podruhé huba.

Vana praská, voda stříká,
„Už dost kluci!“, děda říká.
A když se blíží k poledni,
klesá falus poslední.

Děda třese vemenem,
kropí kluky semenem.
Poté, co jsou všichni bílí,
ani jeden nemá síly…

Den druhý

Jako včera – všechno stejné.
Děda říká: Vašku dej, ne?

Kocour Cyril do koupelny vchází,
děda pyj mu do tlamičky vrazí.
Kocour prská, vrčí, škrábe,
děd mu prstem v rektu hrabe.

Kocour trpí jak při moru,
trčí totiž do prostoru.
Vaška tato scéna vzruší,
Kubovi do pyje buší.

Kuba rudne jako rak,
líbá Vaška – jenom tak.

Děd prst pyjem náhle střídá,
Vašek do koitu se přidá.
Kocour visí za dva pyje,
v koupelně to dneska žije.

Kuba kleká pod kocoura,
kouří mu – a kocour kňourá.
Kocour náhle sperma stříká,
„ten byl rychle“ , Kuba říká.

Vašek s dědou pokračuje,
kocour – ten už rezignuje.
Děda stříká, rektum mlaská,
kocour zvětšil se a praská.

Vašek půlku, děda půlku,
každá zdobí jednu hůlku.
Děda supí jako lev,
všude po těle má krev.

Vašek ještě hotov není,
mrtvý kocour zuby cení.
Děda říká „to je sranda.“
střevo mu po stehně plandá.

Kuba už se nudou mračí,
ke zvířecím zbytkům kráčí.
Scéna je to nehezká
A hle! Malá Terezka.

Nožičky má jako laň,
pozoruje mrtvou tkáň.
Děda jen tak znaveně
kreslí kočkou po stěně.

Malá couvá ke dveřím,
že jim nedá – nevěřím.

Terezko, ty ale voníš.
Kubo, proč si pořád honíš!
Vašek, Kuba, ba i děd!
do Terezky vlezli hned…

Tlačí do ní svoje pyje,
půlka kočky na zdi hnije.
Terezka je odpaněna,
teď už je z ní pravá žena.

Děda pyjem jezdí,
škrábe kočku ze zdi.
Terezka se pyjem dusí,
na těle má kůži husí.

Všichni píchaj do děvčátka,
to už nemá zpátky vrátka.
Kluky chytá elán draka,
první Kuba sperma cáká.

Terezka chce trochu lásky,
semeno jí kropí vlásky.
Děda jenom zavzdychá,
Cyril v krvi zasychá.

Terezka na pyje hledí,
byť na jednom přímo sedí.
Rozhlíží se s hrůzou v očích
děda na ni svrchu močí.

Chám jí z vlasů klouže,
pod ní moči louže.

(…)

Šup do Kuby, ale kudy?
Kdo mě šuká, je to on?
Vašek má však v řiti rudý
lesknoucí se telefon.

„Vašku, ty můj malý prcku,
ty máš ale divnou šprcku.
Proč ta šprcka pyj ti hlodá
a v akvárku je jen voda?“

„Dědo, mi ho kouří ryba,
v čem je teda kurva chyba?
Až ji sundám z čuráka,
dám ji tobě na ptáka.“

Třetí díl

„Co to neseš, Vašku?“
„ze hřbitova tašku.“

Ta taška je maličká.
No však – je v ní babička.
Nemějte je za voly.
Sex jim zpestří mrtvoly.

Cyril už je na zdi roky.
Ještě neshnil – to jsou šoky.
Škodí však to množství much
zaschlá krev – no a ten puch.

Vašek tašku rozbaluje,
děda do něj zadem vpluje.
Žalud dře po sliznici.
Jedou jako koníci.

Vašek tašku popadne,
tělo na zem vypadne.
Babička je ještě čilá,
jenom část je zpráchnivělá.

Pokožka je trošku šedá,
náladu však spraví děda.
Jeho velké pohlaví
šprtne babku do hlavy.

Avšak co se nestalo!
podívejme na ně.
Hlava se jen odlomila,
kutálí se k vaně.

Kubovi to nevadí,
hlavu na pyj nasadí.
Babička se na něj zubí
semeno jí teče z huby.

Kuba zkouší znovu, zase,
kde sebral tu odvahu?
Už se chová jako prase,
hlavou leští podlahu.

Děda zatím tělo líbá,
kozy trochu povadly.
Hrát si s nimi byla chyba
- oba prsy upadly.

Vašek pouští horkou vodu
a šup s Kubou do vany.
Strčí ruku do záchodu,
ruce už má posraný.

Exkrementy potom zmaže
Kubu – hlavně jeho paže.
Děd však musí z vany ven,
už je celý od hoven.

Zbytek mrtvé babi tleje,
děda k vrcholu už spěje.
A když Vaška pomočí,
mrtvé tělo namočí.

Babička jde ihned ke dnu,
„já si na ni, dědo, sednu.“
Říká Vašek dědovi,
„nikdo se to nedoví.“

Děda sere na Václava,
v hovnech mizí jeho hlava.
Oba křičí šíleně,
kreslí hovny po stěně.

Hovny píší po zdech básně,
„Dědo, mi je s tebou krásně..
Napíšeme svoje jména,
už je hnědá celá stěna.“

Zmítají se v křeči,
oba štěstím brečí.
Kuba sedí v koši,
„Mírněte se, hoši.“

Děda žere zbytky střev,
Vašek pije z hrnku krev.
Děda střeva vymačkává,
v kuchyni už voní káva.

„Z babičky je už jen kaše..“
pološeptem říká Vašek.
Omočí v ní celou hlavu,
Kuba nese horkou kávu.

Položí ji na vanu,
pyj si hodí na stranu.
koupelnou teď voní káva,
ze stěn lejno opadává.

Kuba pije chutný mok,
semeno mu zdobí bok.
Děda jen tak znaveně,
jezdí ústy po stěně.

Kaktus tyčí se do výše,
děda lejnem po dlaždici píše.
Kaktus láká do anusu,
nikdo nemá pocit hnusu.

Oknem fouká lehký vánek
a hle! Mirek Topolánek…

„Dědo, vašku, více, více“
křičí lídr opozice.
Vašek s dědou hledá dírku,
„My už budem… oba! Mirku!“

Kuba již však kaktus táhne,
Mirek svléká kravatu,
holou řití vzad se nahne,
vidí si i na patu.

Kuba kaktus v řiť mu vrhá,
Topolánek blahem močí.
Sliznice se krásně trhá,
Vašek pod něj hnedka skočí.

Moč je horká jako láva
Vašek pusu rozevře,
čůrek moku zachytává,
v pyji už mu zase vře.

(…)

Vašek ví, že Kuba s dědou
ještě by i souložili,
spoustu věcí ještě svedou
nezdolnou svou v sexu pílí.

Vaškovi zas pevně stojí,
nikdo nechce dát.
Každý už se pyje bojí
tak jo –
jdeme spát.