the best way how to get overdose

co se stane s věcí, která rok ležela v šuplíku he?

přikován očima vlnitýma černýma
přikován na bar
jedním rezavým hřebem, pohledem
smířený s nebem, budu následován

mám rád slečny, co mají černo pod očima
taková stvoření pro mě jak stvořená
krvavým kousnutím vždycky to začíná….
posadí se vedle mě a pohledem ztemnělým
vysávají energii, kterou jim nabízím
v očích se jim blýská kal a přátelství blízká dál
chtějí hrát
co jsem tím jen získal, že na mě sen vřískal
nech si zdát….
kupují drinky, kouří doutníky, mluví sychravě
modrošedé stíny, kolem nich pára stoupá jen
v ústech mají plamen, hoří krvavě
zamlkle sedím, si melodii broukám

když občas něco chtějí, promluví, zaúpějí
a nikdy víc se nesmějí
doteky chladí, pálí – na chvíli jsem se vzdálil – do bílých
míst kam nesmějí

jsem jenom duše průhledná, další noc probděná
další den přežil jsem
jsem pouze duše v moci cizích kouzel
probouzet, usínat, hasit a rozžhnout

světýlka rudá z cigaret a nad kotníkem tetování boyfriend
jsem volný, jsem motýl a škrábe mne v krku, občas to
bolí, není co dodat, jen voda se vaří v mých žilách
a mísí se s krví a moje milá objímá mě na baru a usmívá se
směji se s ní rudé kráse

ztracený ve film noir vyhýbám se norám, potvorám
koketuji s přízraky s abstinenčními příznaky
je to tak lidské – kolektiv upířic
kývá hlavou z mého baru…znovu dal jsem si říct
měsíc mi vychází vstříc – dobrodružství, hotel Ritz
krvavá Paříž jen jednou zažít
století dvacáté souvisí s návratem
je to tak lidské - kolektiv vampýrů
zdolal mne na baru…znovu dal jsem si říct
nejsem víc než nic – vyjdu vstříc
každý druhý den je mezanin, je to tak lids
ké – být otrokem noci, dne

---