Zkouřený Vlkuf na cestě z Prahy domů

Modre lizatko s hvezdickami
Kosate smrky sloupů vysokého napeti.

Vsude kolem nas jsou nejake draty.Spojujou nas. Kam zmizeli pralidi?
Proc se lidstvo rozsirilo z Afriky?
To musi byt vtipny, kdyz se nekdo jmenuje Bystroň.
Krajina znasilnovana silnicemi a obklicovana draty s elektrinou.
Spoutali jsme krajinu, vite?
Bylo by zabavne pozorovat ty draty, cestou z autobusu.Videt, jak se tahnou krajinou.

Sycek na mysliveckem posedu hledel na kraji dalnice nekam do polí.
Chlupaty kopec.

Jestlipak nekoho zajimaji me myslenky. Skutecne je to tak, tahle vec me bavi taky proto, ze me tesi, ze by si ji precetl nekdo jiny a kdyby mu to, co pisu, bylo k necemu treba dobre.
A nasledovala by prednaska, ktera by byla pouhou intelektuální onanií a vyžíváním ve vlastních sebestředných pocitech. Nikoho to nebude zajímat, ani mě.Proto tomu predejdu. Budu se jen divat, uvahy zapisovat, ale tak, ze bez mazání, abych nechtel lahodit oku ctenare a soustredil se na mou praci. Ale coz, tim se vlastne také podbízím.

Stromy vysazene podel cesty mezi poli a potom vysoke topoly predznamenavajici obydlenou krajinu.

Bara asi ztratila telefon.
Jsem peclivy, ale roztrzity. Kozoroh se zlomenym sebevedomim.Mohl bych treba takhle psat blog. Boze, jak dlouho uz jsem nepsal! Proc? Co se se mnou ten cas delo? Kam to s casem mizim? Unikam snad sam sobě? Me podstate?
blabol
To slovo vypada jako tlusta ropucha. Take mam k sobe jakousi prisnost.K sobe i k druhym.
Ted mi malem vypadla cocka, jak jsem si mnul(namahou?)oblicej. Necham tohle precist cobydubce. Co si pomysli? Ze nechtela, aby se o ní psalo.Sakra. Musím snad tedy vynechavat jmena? Uz zase? Jako tenkrat u denicku?
Moje Tereza miluje divokou prirodu a venkov,(sakra jmeno uaaa), protoze jí dava uniknout od znasilnene přecivilizované země. Proto tak rada hory. Tam je svazující civilizaci nejdál. Treba by se tenhle zpusob psani carek a hacku prosadil.Psat je jenom tam, kde jsou dulezite pro gramaticky smysl slova.

Slunce krvaci do bilych perin.

Zeme se toci,vzdyt uz jsme to vsichni videli z vesmiru.
Takze slunce nekrvaci do bilych perin, ale nase zeme s nama jen ujizdi dal od slunecnich paprsku. Slunce nas ma jako dite. Mluvi na nas. Dava nam vedomi. Vědomý je od slova videt.
Dal od Prahy je uz krajina mene spoutana a...

... male vesnicky se zachumlavaji do lesnatych porostu, trcicich z placatych desek zasnezenych polí.

Asi ze me bude basnik, nebo alespon strevo. Proc se rika, mit basnicke strevo? Je to tou schopností absorbce podnetu, energie a to, co se z ni da hmotnit? Zajimave je, jak je i v noci potreba svetla. Jak je to zarizeno tak, ze zeme se sice muze otacet, ale aby nikdy nebyla zcela neosvetlena, mame kolem sebe satelit, ktery to svetlo odrazi, kdyz je slunce na opacne strane polokoule.

Je tady zima.

Noc tedy nesmi byt temnná. Nesmi byt temna prilis.
Proc mesic symbolizuje rodinu? Je to jako priprava ditete na skutecne svetlo? Odrazene svetlo matky, ktera vi, jak svetlo odrazet a mirnit a posilat ho diteti tak, aby z toho neco melo. Výchova. Mesic symbolizuje to, jak na nas v mladi pusobilo svetlo, ktere na nas odrazela matka. Uvidime tam, jak matka pusobila na nas, jake informace k nam poustela. Svet je od slova svetlo. Sluncem svet ozaruje ten, kdo nam jej dava. Diky svetlu mame svet. Matka nam dava pochytane svetlo sveta a my, jeste rozechveli ze tmy spanku, jej hltame a zivime se jim. Kojici matka je toho symbolem. Potom se ale postupne spalujeme o velke Svetlo, ktere jiz k nam prichazi ze skutecneho sveta.

Zamlzila se okna.

Setrel jsem si male okenko na skle a nez jsem to dopsal, tak bylo zase pokryte nasim dechem, ktery tam namrzal. Jedeme v tom vsichni.
Nebudu se ted divat z okna.
Znameni raka, to je presne ta ochrana pred svetem, tak schranka vlidneho materskeho sveta, ktera nas ochranuje pred svetem. Raci dokazou zit ve svete, ktery si sami vylhali. To by mohl byt muj otec. Ma linou rodinu a musi za ni drit, to je to, cim ospravedlnuje smysl sveho pobyvani na svete. Potrebuje náš dům neustale zuslechtovat aby nam tím ukazoval, jak nas ma rad. Jinak to asi moc neumí. Jenze ja myslim, ze jo.Ze to umi. A mam starost o to, co s nim bude, az se polovina rodiny rozjede do sveta. Pro koho bude drit? Pro mamu? Mama si chce uzivat, jenze nemuze. Porad ma nekoho na krku. Kdyz odejdeme, tata na ni bude viset jako dite. Nevim, jestli by se mama chtela dozit takoveho stari. Ted je ale silena otazka, kdo z nich tohle vydzi? Dele! Takhle ke me mluvi Luna, rodina, ktera me vychovala. K obrazu svemu! Kdyz zapisuju ty myslenky, tak ma to, co si myslim, nejaky smysl. Logickou strukturu.Nejsou to jenom zachvevy podnetů a inspirací zvencí. A to mam vetsinou dost vypnuto, kdy i ty podnety registruju jen obcas. Vetsinu casu jsem otupely, rezignovany. Moje luna je v rybách. To je jako, ze z rodiny pro me byly na velmi hluboke urovni vybrany urcite zpusoby reakcí na citove podnety. Nejde to rict, ted to ztracim. Nesmim se nechavat masirovat sebechvalou, hned ji pak zobu z ruky a kaslu na praci.
Jestlipak by se tenhle text dal psat jako astrologicka analyza nekoho, analyza psana v ich-forme, aby si klient lépe uvědomil to, co mu predkladam.

On snad necha otevrene dvere! Zmrznem tady.

Slunce je spalujici, nemuzeme do nej pohlednout primo. To platilo asi vzdycky. Anebo bylo slunce nekdy v praveku jine? Vetsi, s jinym odstinem bile nebo spis zlute barvy? Bila barva je utocna barva. Je to smrtka, ukazuje prazdnotu, desivy pohled do prazdnoty. To by tak byla posledni veta blogu.

To by byla dobra pointa, hehe, jenze ja nepisu pribeh. Ten prilis svazuje. Tak jako draty a dalnice svazuji krajinu. Bojim se vsak, ze mimo pribeh mozna zaroven znamena mimo cloveka. Jak daleko chci takhle utikat?
Stejne v tomhle textu obcas necosmazu a napisu jinak. Proc ja jsem tenkrat chtel psat ten denik na internetu? Uprimnost, o tu mi tehdy slo, ale proc? Co s ní? Je pro vas k necemu, ze mě teda ale opravdu uprimne receno...

... mrznou prsty

...kdyz to tady pisu v nevytopenym autobuse? Prisel jsem nekde o analytickou kapacitu meho mozku. Blby pocitacovy hry. Nechaj cloveka v blazene nevedomosti, kdyz nemusi premyslet o skutecnem svete. (Jsem rad, ze jsem tuhle vetu nenapsal takovym tim klasickym nespisovnym radoby andrgroundackym nespisovnym stylem.) No to jsem se zase nachytal.
Je to k necemu, tohle hrabani se v sobe?

Mam ztuhle palce na rukou.

Jak se mam dostat bliz k sobe? Asi to sam nezvladnu. Jsem tak slaby. Proc to mam delat? Co kdyz uz jsem sam u sebe a porad od sebe zdrham timhle premyslenim. A nekdo tady resi pres telefon problem, jak se dostat pres heslo za dvere, ktery blokuji ceste domu. Pry ma zkusit neco namackat a pockat pred domem, dat si cígo, jestli to nezacne houkat. Kdyz ne, ma jit domu. Lepsi radu nedostal, chudak. Radil to bracha brachovi. Je Ivan skutecne jako muj bracha? Chce se mi spat z tech slov, co se mi porad rodi v hlave. Proc jsem tak liny, proc unikam svetu? Proc? Bojim se, ze si propalim kosilku, kterou mi sila moje mama? Bojim se nechat se spalit od Svetla. Radeji uhnout pohledem, nez se pokusit zariskovat. Jsem pasivni. Utikam od sveta. Asi bych zustal dlouho mámě na krku, nebyt Terezy. Jsem dusledkem me vychovy a meho srabáctví. Nejde o to riskovat zivot, ale musim se nebat divat se na skutecnost jako na skutecnou, ozarenou Svetlem. Te je opet mym svetlem Tereza. Ona je mi nositelkou hodnot meho zivota, ona urcuje muj zivot, i kdyz si to neuvedomuje. Tesi ji to, to taky nevi, ale skutecne -je ráda, kdyz mi muze ukazat, co je spravne a platne. Jenze ja se cukam. Hodne veci uz jsem s ni ztotoznil, ale nekde hluboko v hlave mam neco, co ona nedokaze rozplest. Tak budu zit jako muj otec, s bolestynskym pocitem, ze jsem ovladan a pritom si to učiním mou jedinou rozkoší. Musim ale zjistit jak z toho ven. Ten ukol stoji prede mnou. Vnest nejakou zmenu do toho, co se rodi v nasi generaci za lidi. Nasi predci se na nas divaji a volaji na nas:"Bezte jeste dal, nez jsme byli my, jinak tahle existence nema smysl!" A my se snazime. I ja se budu snazit vylepsovat to, v jake jsem byl rodine a Tereza to, jake to bylo v te její, a misto toho mozna staci jenom chovat se uplne prirozene a nechat tuhle stafetu aby se skrze nas predavala dal, aniz bychom usilovali o zmenu. Ale ted uz to nejde, predkove volaji, at jdeme jeste dal. Oni za nekolik stovek let pustili nasi kulturu takovym smerem, kdy uz nebude mozne vystoupit z toho smrticiho klouzani ke stale lepsimu rozvoji a vyvoji. Pokud by lidstvo takto smerovalo k necemu absolutnimu, tak jen k absolutni skaze. Hledam cestu jak z toho dal. Da se zastavit pribeh o vyvoji? Muzeme zapomenout na pohadku, ve ktere jako deti kazdy uz vyrustame? Tezko. Muzeme delat jenom to, co nasim omezenym vedomim dokazeme videt a dokazeme se podle toho chovat. Muze nas teda zachranit svoboda a prece ta sama je vlasne puvodcem tohohle smrticiho podkluzu. Situaci takto zachrani jen Zásah zvenčí, Zázrak. Muzeme se modlit a doufat. Treba i v to, ze nase mozky neco vymysli, nez bude po nas a vyhyneme jako neandrtalci, mozna vyhubeni svym prizpusobivejsim bratrancem. Kez by ty veci, co pisu byly ve skutecnosti tak jednoduche.

Cesta autobusem vsak pokracuje dál a dál.

Nemuzu vystoupit z tohohle snu. Mohl bych treba tohle napsat na papir a poslat to Bare. Jenze ta ma dost problemu sama se sebou. Jako ostatne asi skoro kazdej. To "skoro" tam pisu ze zvlastni viry v to, ze na svete prece musi nekde zit i ty stastny lidi nebo ne?
Chtel bych byt slavny, hrozne moc. Klidne az po smrti byt slavny. Jak jsem napsal tu vetu o smrti, spadl mi obal na Palm. Znameni neceho? Znamena to, ze brzo umru nebo ze budu brzo slavny? Bude to vubec brzo? Tohle ve me vyvolava takovy vnitrni cynicky smich.

Mesto zasypane snehem az po okraj unosne miry
Lide v bundach

Sedime a cekame
Jsme teda sakra nejaky zivocisny druh? Proc se teda neinspirujeme zviraty? Clovek je jedine zvire, ktere nevi, kde je jeho misto. V tom to mozna je. Dochazeji mi baterie, smula. Kez vydrzi az do konce...
Kazdy se ve svem zivote snazi nekym se stat.

Musim ted v cekarne pusobit jako blazen. Nebo tak aspon pusobit chci. Ja vsak celou cestu z Prahy psal deník! Mam z toho radost. Vzdycky jsem se chtel stat spisovatelem. Tim, ktery se diva a spisuje pribehy. Mluvi na lidi lidskym zpusobem. Obraci se k nim. Ukazuje jim psanim na papire to, kdo je. I kdyz lze, na tom papire to tak skutecne je. V pribehu, ktery dostavame od spisovatele, vidime pribeh cloveka a zaciname chapat, ze nas zivot je taky pribeh a ze ho muzeme hrat sami za sebe.Spisovatel se castecne zrekl zivota, aby mohl lidem popisovat pribeh zivota. On se vlastne diva a popisuje cizi pribehy. Vyklada pribeh, kde je vsak on sám. Je to pribeh cloveka, ktery svym vypravenim popisuje, jake je jeho vnimani sveta. I kdyz si prece vymýšlí, vzdycky to je z jeho hlavy. Vzdyt at popisuje to, co vidi nebo to, co si predstavuje, vzdycky to popisuje jako jeden unikatni clovek, ktery napsal pribeh. Ten pribeh je asi nejvic dulezity pro samotneho autora. Ale psani pribehu, to kazdy dela svym zivotem. Spisovatel v nem vsak muze opravovat. Nas zivotni pribeh je naopak absolutne závazný. Ale jaky je v tom rozdil? Vzdyt knizky autor muze opravovat jenom za sveho zivota. Po smrti jsou ty knizky zavazne taky a navic jsou i vice na ocich.
Zrovna tady nejaka pani v cekarne nekoho pojistuje, neco tady tajne dohaduje, at nejaky chlapek podepise smlouvu jako, ze bydli v Cechach, ale je Slovak. Kdyby to pry nekde rekl, tu pani by mohli "vyhodit od minuty". Zvlastni obrat. Od jake minuty vyhodit? Od posledni? Nemelo by to spis byt vyhozeni behem minuty? Budu koncit, za chvili mi jede autobus."Tak uz běž" rekla tady vedle me nejaka holka jinemu klukovi. A tak to beru jako takove znamení a jdu cekat na autobus ven. A tam je moc velka zima na to, abych tam bez rukavic psal na Palmu.

Tak jako je tezke zprima pohledet do slunce, tak tezke je pohlednout zprima na sebe - to je znameni zverokruhu.
To, cim jsme byli nauceni byt, jak tedy take jedname, to je ascendent.
Ascendent asi nejak souvisi s Lunou, s obdobím, kdy jsme se narodili.
Planetu nejlepe vidime na nebi, kdyz je blizko MC-stredu oblohy.Tam je jeji realizace.
Naopak hrot 4.domu, to je domov. Tam planeta teprve vychazi. Takova jeste neni videt, spoustu veci je skryta-domov, rodina.
Kdyz budu chtit rozume astrologii, mel bych zacit sledovat skutecnou oblohu. Pochopim pak mnohem vic.