Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Keren

07. 02. 2006
0
0
1719
Autor
Irin

Trošku nechutné (doporučuji starším)... Možná bude mít i pokračování

            Když její oči poprvé spatřily světlo světa, objevil se před ní nechutný zjev. Byl to obličej jejího otce. Jeho šilhající oči byly zapadlé, podlité krví a jejich barva se snad nedá ani popsat – něco mezi močí, bažinou a žumpou. Křivá ústa se nemohla nazývat ústy nýbrž hubou, ve které se vedle rozkládajících  zbytků jídla a na plesnivějících dásních schovávaly dva žlutočerné zuby. Stejně jako rypák, zbarvení obličeje i tvar hlavy dal by se spíše přirovnat k praseti než ke člověku. Jeho hříva se skládala asi z dvaceti mastných štětin,  kterými se snažil zakrýt holou lebku a uši. Tělo měl malé, tlusté a rosolovité. Víc si toho nestihla prohlédnout, jelikož k ní přivanul smrad jeho dechu - začala plakat, později usnula.

            Po probuzení vedle sebe poprvé uviděla svou matku. Matka nebyla ošklivá jako otec. Měla hnědé, dlouhé, vlnité vlasy, oči jako uhlíky, ústa měla rovná plná zubů, nos malý a tváře trošku baculaté. Matky hlas, který k ní začal promlouvat jí znovu uspal.

            Do svých sedmi let neměla nijak zvláštní dětství, jedinou zvláštností bylo, že nikdy nepoznala někoho jiného než matku a otce. Matka jí učila jak pečovat o jejich malé hospodářství, vařit chutná jídla, máchat prádlo a plno dalších věcí. Jenže potom její milovaná maminka onemocněla a mohla už jen ležet.

Keren, jak jí matka a otec nazývali, se s prací v domě velice dobře vypořádala. Když jí ale bylo 9 let, všiml si otec, jak Keren ladně oškrabává okurku. Hned ten den v noci jí nečekaně navštívil. Mnula si oči, když uviděla otcův stín – sundával si kalhoty. Už si zvykla na pach z jeho úst a těla, ale smrad jeho mužství byl pro ni nesnesitelný – začala slzet a dusit se. Otec si jejího chování nevšímal. Chytl jí za ruku, a i když se hodně cukala, silou jí přitáhl ke svému klínu. „Pochyť jej jak okurčici, jakouž si dnes stroužovala.“ zašeptal. Poslechla, chytla se jeho údu přesně tak, jak si přál, poznala to podle jeho spokojeného zamlaskání. Začal hýbat s její rukou a vedl její pohyby - jeho mužství rychle vzrostlo. Po malé chvíli pustil její ruku a slastně vrněl – pokračovala. Otec měl zavřené oči a mezi vzdechy mumlal nějaká slova – jediné, co poznala bylo jméno její matky – Elen. Zrychlovala podle jeho vzdychání, když se náhle lekla a ucukla s rukou. Otec otevřel svou hubu a mocně zařval. Jeho sperma vystříklo na podlahu. Chvíli tam ještě stál. Pak otevřel oči, byl v nich vidět výraz spokojenosti. „Nezapomeň tu vyšmirglovat.“ tiše řekl při svém odchodu. Tyto návštěvy se nepravidelně opakovaly (přibližně každý měsíc).

Když bylo Keren 13 let, otec jí opět v noci vzbudil. Už nečekala na otcovy pokyny a chopila se jeho mužství. Vše probíhalo jako vždy a otec vrněl, když najednou zastavil její ruku a zašeptal jako tehdy: „Otver pjisky“. Otevřela pusu, jak si přál. Dal jí tam svůj úd. Nechuť, kterou teď cítila v ústech se nedá popsat – hořkost grepu, kyselost citrónu, slanost slanečka a další dohromady tak nechutné věci. Chtěla ucuknout hlavou, ale jeho ruce jí držely pevně. Dokonce přirazil tak, že jí začal dusit. Nemohla ani kašlat – nemohla nic, jen chroptěla. Hýbal s její hlavou v harmonii svého těla. Když už cítila otcův tep a věděla, že bude konec, v duchu se zaradovala. Ale přišlo to nejhorší. Sperma otce začalo plnit její ústa – konečně se vysmekla – začala zvracet. Otec se oblékl a při odchodu opět s výrazem blaženosti tiše promluvil: „Nezapomeň tu vyšmirglovat.“

Návštěvy se opět nepravidelně opakovaly do Kereniných 14 let, kdy zemřela matka. Keren smrt matky ani moc nepoznamenala, jelikož od 7 let vlastně žila bez ní. Za to otce ano. Vyprchala z něj naděje, která jediná zdobila jeho prasečí obličej. Už ani v noci nenavštěvoval Keren, ze které se pomalu stávala žena. Avšak v 15 letech se Keren v noci probudila, jelikož jí něco tahalo za ruku. Ke svému zděšení zjistila, že má nohy a ruce přivázané. Ležela nahá a naproti sobě poznala nahou siluetu otce! Začala se vzpírat, ale neměla šanci – čekala, co se bude dít. Otec k ní přistoupil, všimla si, že jeho mužství je již dostatečně narostlé a že tedy nebude potřebovat ladné pohyby její ruky. Nemohla se hýbat – zkusila křičet – marně – po chvíli se na jejích ústech objevil slaměný polštář. Začala plakat – cítila jak se na ní lepí otcovo tělo, jak jí obtéká jeho sádlo, jak po ní teče jeho smradlavý pot a jak se jí začíná dotýkat jeho úd. Přestal jí dusit polštářem a podíval se na její tvář. Uviděla jeho výraz, byl divoký a schopný všeho. Najednou se stalo něco, co nečekala – vstal – odešel. Když se vrátil zpět dřímal v ruce nůž. Její oči se naplnily ještě větším strachem – šlo o život. Co se teď bude dít? Napadalo jí tisíce myšlenek, ale ani jedna nebyla správná. Přeřezal provazy a posmutněle řekl: „Oddi z domu, skrz hvozd do kláštera.“ Neváhala ani chviličku. Oblékla se a prchala ze svého rodného domu, ve kterém se na trámu houpal oběšenec, jehož obličej připomínal spíš prase než člověka.


StvN
20. 02. 2006
Dát tip
:)

StvN
19. 02. 2006
Dát tip
Ty to asi vůbec nechápeš, že jo?

Irin
19. 02. 2006
Dát tip
Víš co chápu? Že Lakrov napsal: chtíč a uspokojení v díle je... Potom napsal, že jedna z variant je, že jde i o otcovskou lásku. To je přesný opak toho, co jsi napsal ty, takže nechápu jak se tu s ním můžeš shodovat! Dokonce tím, že nad dílem přemýšlí a vyjmenoval pár variant, odporuje tvému "nesnášim, když autor říká něco o domýšlení". Už jsem tu psal, že pocity dívky neznám a tak je nechám na čtenářovi. Taky jsem napsal, co jsem si na tom díle zkoušel a oč mi šlo. Pokud jde o toho otce, tak i jeho "zoufalství" tam je - vyslovuje jméno matky, ale já vím, ty nad tím nepřemýšlíš - jenže to je možná nejdůležitější - přemýšlet nad dílem a pak psát kritiku...

StvN
19. 02. 2006
Dát tip
Jak může čtenář vytušit něco z pocitů dívky, když je nezná ani autor?

Irin
19. 02. 2006
Dát tip
Ano pocity dívky neznám - nikdy jsem v takové situaci nebyl... Já si jen představuji, co má dívka za pocity, ale nehodlám je někomu vnucovat, tak jak si to ty přeješ.

StvN
19. 02. 2006
Dát tip
Pochopil jsem, že nemá cenu cokoliv s tebou diskutovat. Přeju ti krásný a bezstarostný život v blažené nevědomosti a doporučuji - nepiš.

Irin
19. 02. 2006
Dát tip
Já ti zase doporučuji nepiš kritiku, když jsi líný přemýšlet... A hlavně: nepiš někomu, že s ním souhlasíš, když to není pravda - je to pak strašně ubohé - snižuješ pak toho druhého kritika. Jo a psát někomu "nepiš" je opravdu umění. Měj se fajn vědmo.:))

Irin
18. 02. 2006
Dát tip
A já ti píšu, že třeží osoba nemůže znát pocity dívky...

StvN
12. 02. 2006
Dát tip
Nemůžu nereagovat na jednu věc. (kromě toho, že se s Lakrov tentokrát asi shodnem) Píšeš: "Ale je to psáno z pohledu Keren, která o těchto myšlenkách nemá ani páru... " Ne! Dílo je psáno ve třetí osobě, tudíž se nedá mluvit o žádném subjektivním pohledu. Jediný pohled, který je prezentován, je pohled autora a v tomto případě se věc má tak, jak se ti tu snažíme vysvětlit. Postavy potřebují více prostoru.

Lakrov
10. 02. 2006
Dát tip
> Je tam boj mezi chtíčem, uspokojením a otcovskou láskou... Je to tam, ale v podobném rozsahu, jako v té předchozí větě. Aby si čtenář dokázal představit, co cítí popisované postavy, je potřeba, aby se do nich trochu vžil. K tomu je vhodné mu o nich něco napsat. Co dělají, co si myslí a třeba i naznačit, že je mezi tím určitý rozpor. V tomhle případě by se hodilo vénovat oběma postavám vice prostoru, Víc se o nich rozepsat a to vyhrocení do skutkové podstaty 'vyhonila-vykouřila-podržela' nechat jen jako úplné vyvrcholení (nebo jej dokonce jen naznačit). Omlouvám se za tu pitvu, ale nedalo mi to, neb mám z minulosti prsty v néčem podobném.

Irin
10. 02. 2006
Dát tip
Do Keren se asi vcítí hodně čtenářů možná spíš čtenářek - budou znechuceny a myšlenky, které pocítí s tou holčičkou budou určitě lepší než kdybych je vymýšlel a popisoval. Pokud jde o myšlenky otce, tak máš pravdu. Ale je to psáno z pohledu Keren, která o těchto myšlenkách nemá ani páru...

Lakrov
10. 02. 2006
Dát tip
Nebýt avíza, dalo by se ze Tvé odpovědi usuzovat, že jde o uzavřenou záležitost. Máme odlišný názor na to, jakým způsobem dosáhnout vcítění se čtenáře do postavy. Takhle (s avízem) to však vypadá, že se ptáš, a tak odpovídám: Chtíč a uspokojení v tom díle je. Postava otce je vylíčena velmi přímočaře. Netvrdím, že jo to špatně, nebo dobře. Otcovskou lásku nevidím. :wq

Irin
10. 02. 2006
Dát tip
Otcovskou lásku jsem se snažil vyjádřit tím, že Keren neznásilnil, ale pustil - pak se ze zoufalství oběsil. Avízo jsem dal proto, abys věděl, že jsem ti odpověděl. Jsem tu nový, tak to neznám...

Lakrov
10. 02. 2006
Dát tip
> pustil - pak se ze zoufalství oběsil. Může to být chápáno jako projev otcovské lásky. Taky mohl dostat strach ze spravedlivého lidského (či vyššího) trestu. Taky se mohl zhnusit sám sobě. Tím, že postavu otce necháváš takovou nezřetelnou vlastně připouštíš kteroukoli z těch (snad i dalších) možností. Že ji neznásilnil je z popisu sice patrno, ale nijak moc to nebije do očí (jo, kdyby tak z ní přišel, a o na si pomysela, co přijde, a on ji pak pustil atd...). Hnus, strach a temná minulost. To není odsuzující závěr. Je to pocit, který na mě z textu dýchá. Avízo je v pořádku.

Irin
10. 02. 2006
Dát tip
Máš pravdu - připouštím mnoho variant, každý si najde tu svou (nevím, jestli je to správné, ale mně se to tak líbí:)). Pokud jde o hnus, strach a temnou minulost - tak jsem rád, že to v tobě zanechá alespoň nějaký pocit - osobně nemám rád povídky, který ve mně nic nezanechají.

Irin
09. 02. 2006
Dát tip
Přesně jak jsi napsal - skutečnost, že někdo nějak vypadá vůbec nemusí mluvit zato, jaký ten člověk je. Pohnutky zde jsou. Ten otec je zoufalý. Někteří čtenáři mi řekli, že to byl chudák. Ale jak je vidět, někdo se přes ten popis k tomu nedostane. Nejsou tam popsány žádné nejodpornější vlastnosti chlapa. Je tam boj mezi chtíčem, uspokojením a otcovskou láskou. Nemyslím, že je to těžko pochopitelné. Alespoň podle ostatních ohlasů.

StvN
09. 02. 2006
Dát tip
Druhá nejhorší věc je, když si autor myslí, že do díla dal něco, co tam není. ( viz tvá věta: Je tam boj mezi chtíčem, uspokojením a otcovskou láskou. - nic takového tam není. Možná máš na mysli tu závěrečnou scénu, ale ta je až moc přelomová a jestli někdy nějaký boj byl, čtenář by ho měl cítit intenzivněji než jen jako záchvěv nebo záškub.) Čtenář neví, jak jsi to možná myslel. Čtenář může soudit pouze podle toho, co jsi ve skutečnosti napsal. Tady nezbývá než diskusi ukončit. Na řadu by měl přijít autorský nadhled a sebekritika, což nelze po nikom chtít hned po napsání díla.

Irin
09. 02. 2006
Dát tip
Taky bych diskuzi ukončil, ale jak jsem psal - to co ty jsi v díle nenašel, jiní čtenáři našli...

StvN
09. 02. 2006
Dát tip
Pak to jsou asi lepší čtenáři.

Irin
08. 02. 2006
Dát tip
No je tam určitě znechucení čtenáře, ale pod slupkou znechucení jsem chtěl ukázat na postavu otce. Nechtěl jsem, aby působil jako obyčejný násilník (jako u povídky, se kterou to srovnáváš)... Vlastně jsem si tu zkusil popis postavy (otce) a popis akce + pro někoho snad překvapivý a napínavý konec.

StvN
08. 02. 2006
Dát tip
V popisu otce jsi se soustředil na vnější znaky. Počítám, že to měl být způsob, jak udělat vše co nejnechutnější - zuby, plíseň smrad. Chtělo by to věnovat se i jeho vnitřku.

Irin
08. 02. 2006
Dát tip
Vnitřek by si měl domyslet každý čtenář sám... Alespoň tak jsem to zamýšlel. Jak jsi ty pochopil postavu otce? Jako násilníka?

StvN
08. 02. 2006
Dát tip
Á, promiň, ale nesnášim, když autor říká něco o domýšlení. Otce jsem nechápal nijak, maximálně jako tvou loutku, prvoplánovou, samoúčelnou - vzbuzuje odpor, ale nikoli jako reálnou postavu. K tomu je třeba ten vnitřek. Skutečnost, že někdo nějak vypadá vůbec nemusí mluvit za to, jaký ten člověk je a já považuji při psaní za důležitější znát pohnutky než vzhled.

StvN
07. 02. 2006
Dát tip
Dívčí sen? Proč psát taková díla?

Irin
07. 02. 2006
Dát tip
Dívčí sen? Prosim? Podle tebe se mají psát jen hezká díla?

StvN
07. 02. 2006
Dát tip
Dívčí sen (nebo tak nějak podobně) se jmenuje povídka od Pelce. Zjednodušeně - obyčejná vdaná žena sní o tom, že stopne kamion ti dva - řidič a spolujezdec - ji pořádně a drsně znásilní. Hezká nebo nehezká, to je jedno, hlavně by měla něco dávat. Tahle povídka mi přijde jednoduše samoúčelná - to znamená, že je psána hlavně proto, aby znechutila čtenáře. Samozřejmě samo znechucení může být dobrý a dostatečný efekt. Máš na to. Stačilo by oseknout nebo vypustit románový začátek a vrhnout se rovnou do děje. Neni lehké psát povídku, která obyčejně představuje krátký časový úsek o životě dospívající dívky. To je rozpor, který má za následek právě onu samoúčelnost. Dílo je málo uvěřitelné. A jinak pošli avízo, až odpovíš.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru