Katie, nevinný vrah 1

 Zábava, cinkání skleniček, smích, nadšené štěbetání. To všechno se ozývalo celým domem. Katie, desetiletá dívka s černými vlasy a modrýma očima, sešla dolů po schodech v černých třpytivých šatech. Lidé se na ni dívali a někteří říkali, jak je roztomilá. Ano, dříve mohle být roztomilá, ale už dlouho ne. Od té prokleté nehody... Jela na svůj první mejdan se svým prvním klukem. Najednou se ale před nimi objevil jelen a oni havarovali. Nepřežil, ale ona nějakým záhadným způsobem vypadla ven. Od té doby se nezasmála, její nálada byla na bodu mrazu a také už skoro nemluvila.

 "Á! Tady je moje holčička!" vykřikl otec šťastně. Zamířila k němu. Jako vždy měla kamenný výraz, který nic neříkal.

 "Katie, pojď sem, tatínek chce něco říct." usmála se matka. Katie se postavila před ní a rozhlédla se po všech zúčastněných.

 "Dámy a pánové, rád bych pronesl přípitek! Dnes podepíšeme s panem Velchým smlouvu o prodeji pozemků za osm miliónů!" pozvedl skleničku. Tlustý muž s pleší ho napodobil a zářil jako sluníčko. "Na zdraví! Ať naše budoucí obchody dobře vzkvétají!" přiložil skleničku ke rtům.

 "Všechno lehne popelem!"

 "Co?" vyprskl otec šampaňské. Všichni se otočili ke Katie. Matka jí k sobě otočila.

 "Katie, co to povídáš!" vykřikla zděšeně. Katie se otočila na zpátky.

 "Za to může on!" ukázala na pana Velchého. Ozvalo se breptání. Rty se jí zkřivily do úšklebu.

 "Katie! Jdi okamžitě do svého pokoje!" řekl otec přísně. Katie ho neposlouchala a zamířila zadními dveřmi do zahrady. Bylo jí to jedno. Věděla kdo umře, věděla co se stane. Řekla jim to a tím to pro ni skončilo.

 Hasiči usilovně hasili oheň a snažili se, aby se oheň nerozšířil. Katie seděla na houpačce a klidně pozorovala oheň. Nikdo se nedostal ven, to věděla jistě. Zvedla se a zamířila ke dveřím.

 "Katie!" vykřikla sousedka, která jí zahlédla. Katie se v předsíni otočila, ale vzápětí jí pohltil výbuch...

 James se svojí mladou matkou vstoupili do domu. Matka se kriticky rohlédla.

 "Tady snad budou i vši!" zamračila se. Dveře za ní bouchly.

 "To je odpověď na tvojí jedovatost, mami." zašklebil se James a běžel po schodech nahoru. Chtěl vědět, jestli je tam půda, ve které by mohl mít svojí tajnou skrýš. Otevřel bílé dveře. Překvapilo ho, ža se trefil hned napoprvé. Dřevěné schody vedly nahoru. Půdu osvětlovalo jediné světlo z vikýře, které ale nedosáhlo do vzdálených koutů. James se s úsměvem rozhlédl. Byl nadšený půdou tak, že ani nezaregistroval zapraskání. Na půdě byly také knihovny plné starých knih. V rohu našel postel, malou skříň a velkého plyšového medvěda bez levé packy a očí.

 "Zemře kvůli BMW!" ozvalo se tiše. Jamesovi naskočila husí kůže a rozhlížel se po půdě.

 "Je tu někdo?" zavolal. Odpovědí mu bylo ticho.

 Ze školy nespěchal. Našel si bezvadného přítele, Maka, který mu nabídl, že mu pomůže s francouzštinou.

 "Díky, nikdy bych nevěřil, že francouzština je tak odporný jazyk, když se pohádá celé třída." zašklebil se James.

 "Jo, je to hrozný." přikývl Mak. Náhle se ozvalo kvílení brz a výkřik. Kluci se dali do běhu a pak to uviděli. Na silnici ležela žena v kaluži krve a řidič BMW vystupoval z auta.

 "To je hrůza!" řekl Mak. James si ho ale nevšímal. Pod stromem stála černovlasá dívka, která se s úšklebkem dívala na ženu ležící na zemi. Otočila hlavu k němu.

 "Střež se začatku! To ti radí Katie!" ozvalo se mu v hlavě. Dívka zmizela.

 James vyběhl na půdu s papíry, které obsahovaly informace o domě a bývalých majitelých.

 "Katie? Jsi tady?" zavolal. Postel zapraskala. James se nadechl. Pomalu šel k posteli. Byla prázdná, ale vyzařoval z ní chlad. Otočil se a vyděšeně vykřikl. Před ním stála Katie s úšklebkem na tváři a radostí v očích.

 "Vyděsila jsi mě!" vyčetl jí. Pozvedla obočí. "Hele, já... našel jsem něco o tobě a tomhle domě... Asi jsem se zcvoknul, že mluvím s duchem!" zavrtěl hlavou. Katie ho chytila za zápěstí. Stisk byl silný a chladný. Katie v očích vyzařovala nenávist.

 "Tak jo, Katie, nejsi duch." řekl James rychle. Katie odtáhla ruku. "Co tu děláš? Proč tu jsi?" zeptal se. Katie se na něj dívala s kamenným výrazem. Sedl si na postel. Vlastně ani nečekal odpověď.

 "Drží mě tady!" řekla Katie. James na ni udiveně pohlédl. "Když odejdu, potrestají mě!" řekla, aniž by pohnula rty.

 "K-kdo? Kdo tě tu drží?" zeptal se James.

 "Oni. Nechtějí mě pustit, zavírají mě sem!" odpověděla. Prudce pohlédla na strop. "Vědí, že jsi tady! Uteč!" vytřeštila oči. "Uteč nebo tě zabijou!" zaječela teď normálně. James vystřelil ke dveřím a seběhl dolů. Kdyby se otočil, viděl by krev na stěnách a uhořelá těla.