Náhlá tma

V místnosti zalité slunečním světlem sedím

slunce opřené do ramen

a já do stránek knížky hledí

smysly chvějí se mi blahem

Však náhle, z nenadání

tma houstne citelně

ucho téměř slyší vloček padání

a srdce vnímá to bolestně

Z okna hledím a je mi zima

vidět téměř není

teď hodně změnilo se klima

lidé přírody si necení

Snad zkáza, konec světa

myšlenky jsou černé

nepomáhá žádná věta

odpoledne zdá se bude perné

Sleduji vloček let

a myšlenky mnou víří

snad přežije tenhle svět

když zloba přírody se šíří...