pochody vnitřností

Cítíš ten smutek

vevnitř i vně

mne

hudba je jen nástroj bohů k modlení

svádíš mne ústy, ale nejsi jedna

vidám tě jen

po částech

zkroucené vidění je na škodu brýlí

jsem zaslepen a omámen a krásnější je

vodopád proudu uvnitř zad

smíme se

konečně

smíme se   smát

zrak postrádá hmat

a lukostřelci křešou naději uprostřed války

Spermie je dyzlektik končící na rohu jednonohého

čerta s kopýtkem

/ zdá se pořád

krásnější a větší /

někdy je k nevydržení bloumat ulicemi

psát si obličeje lidí na balící papíry

a smirklovat nápady o hranu reality

Někdy je den

na cizí straně

a já to vím

vločky a jejich tisíce

v útoku z

autobusu pozoruji

a chytám sílu vichřice, abych si

připadal silnější než zbytek světa

chytám

bouřkové mraky

do lasa od pololéta

krášlím zónu dobrých úmyslů

nesplnitelným snem o vlastní všímavé

a mírně hypochondrické

melancholii

stmívám se v listech určených pro obřad na

oltář vyšších cílů

a vysílám signály hvězdnaté noci

jako poselství kraje věčně sebekrásnější

sebetrýzně

ach Jméno

jsi vzrostlá ze záblesků uvěřitelné budoucnosti

a přece

jako stojatá Praha

navěky rozprostřená

v řekách slané vody

- vypil bych tě do dna! 

nemít

rozervaný žaludek

trávením vlastního srdce.