Nemám slov

Nemám slov.

Koukám na tebe a nevím co říct. Snad bych se měl omluvit. Ale za co? Přece na sebe nesvrhnu všechnu vinu? Něco bych ale udělat měl, koukat na tebe jak brečíš, to mi není zrovna příjemné. Tak řekni něco! Nezmůžu se ani na slovo. Jak těžké je v tuto chvilku říct _Miluji Tě_. Řekl bych to, ale nemůžu. Další tvoje slza stékající po tváři se leskne ve světle měsíce. Sakra! To mě ničí. Co mám dělat. Nemůžu nic říct. Rád bych, ale nejde to. Na něco se mě ptáš, nerozumím ti, a stejně bych ti nedokázal odpovědět. Vím na co čekáš. Až se omluvím za to, co jsem proved. Ale já to nemůžu udělat. Už kvůli své hrdosti se nemůžu omluvit za něco, co nebyla jen moje vina. Přiznej, že je to i tvoje chyba a já se doznám k tomu zbytku, ale celý to na sebe nevezmu. No tak! Přestaň brečet! Přece tohle po mě nemůžeš chtít. Bylo by to nefér. Absolutně si nevím rady. Mám se k tobě otočit zády a prokázat svůj nezájem a doufat, že do rána to bude všechno v pořádku? Že se z toho vyspíš a ráno budeme dělat, že se nic nestalo? A co když to tak nedopadne a zítra to bude ještě horší? To ne, to nerisknu! Jenže tu jen tak bezčinně ležet, taky není řešení. Další slza! Co mám dělat, takhle to skončit nesmí! „Nechci tě ztratit.“ Tak přeci něco ze mě vypadlo, ikdyž jen velmi tichým šeptem. Snad jsi to slyšela, znovu bych ti to asi už nezopakoval. Mám sucho v krku a jsem rád alespoň za ty tři slova. Slyšela jsi to? Asi jo. Ale proč nic tedy neříkáš? Ticho. Sakra, jedna horší situace než druhá. Alespoň že tvůj pláč částečně ustal. Trochu mi to dodává sil, ale pořád nejsem ničeho schopen. Další tvoje otázka, na kterou dávám odpověď, aniž bych věděl, na co jsi se ptala. Nepřemýšlím nad tím. Utíráš si další slzu a díváš se na mě. Co znamená tenhle výraz co máš? Nenávist? Zlost? Lítost či smutek? Nevím. Musím něco udělat. Hluboký nádech. Tak a teď to dostat ven. „Miluji Tě a nechci tě ztratit“. Velmi těžká slova. Změna tvého výrazu v tváři dává znamení ohledně zlepšení situace. Dej mi pusu a přestaň plakat. Tak se mi to libí. Neomluvil jsem se, ale doufám, že víš, že bych to udělal. Ještě jednu pusu. To je ono. Už nepláčeš. Jsem rád, že jsi to pochopila. Miluji tě.