Dědeček

Osoba co míval já ze všech nejraději,
proč on umřít musel,
asi vláček do nebe na něj čekal na koleji,
když on umíral ja zlostí a žalem brečel.
Já měl ho strašně moc rád,
proč on musel mi sbohem dát, on pro mě byl něco jako nejlepší kamarád.
Teď už jen na fotkách a ve snech jeho tvář vídávám,
bez něj cítím se strašně sám, ale rád na něj vzpomínám.
Jeho první rady byly co jak dělat mám,
teď jeho parte do kola se slzami v očích čítávám.
Nikdy na něj nezapomenu,
vždy v srdci jej nosit budu,
už slziček vybrečel já kvůli němu plnou studnu,
když slyšel já pohřební hudbu.
Teď už životem kráčím bez něj,
po ulici kde je tma, kde všichni už spěj.

---