Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZa to pa...
04. 03. 2006
0
0
1119
Autor
trochusatori
Zase můžu
Otevřít si okna očí a dýchat jimi vzduch,
Aniž by se rozpadal můj ideál lásky –
Jen směšně uzpůsobený, aby až hejno much
Poskládalo ho pod zemí na obrázky,
Kde krouží mladí lidé rádi před smrtí,
Když o ní pouze fantazírují,
Přičmež už si spěšně ruku škrtí
A smutně kousek oblohy pozorují.
Sladce spát mezi stínem stromů
Je mi milejší než civět do učebnic
A proto skočil jsem do řeky bez břehů
A čekal od toho trochu víc.
Trpce svíjet v rukách jen představu
Třepajících se náušnic
A v mírně opilém stavu
Pak čekat od holky trochu víc.
Ale zase se můžu otočit a jen se pousmát,
Vůbec ne vystavit duši zimě plískanic,
Ale zas můžu lehce v sobě víru rozdmýchat
A můžu čekat od života trochu víc.