Proč si vlastně ubližuju?...

M.:A proč to děláš, Tobě to snad dělá dobře?

Přemýšlela jsem nad tím...proč to vlastně dělám...jak bych ti to mohla vysvětlit..co z toho mám atp...ale ono to vysvětlit nejde...kdo nezažije...nepochopí...člověk se dostane do stavu..kdy nevidí jiný východisko..jako by to ani nebyl on...nevnímá okolí...vůbec nic...je úplně mimo...vnímá jenom ostrý předměty kolem něj..je naprosto mimo...a pak..pak už vnímá jen tu bolest...která mu prostupuje tělem...a...věř tomu, nebo ne...je to krásnej pocit...nemyslíš na nic jinýho...než na tu bolest...nemyslíš na ostatní věci...nemyslíš na to, kdo, nebo co ti ubližuje...a potom...si uvědomíš co děláš...a přestaneš...nědoděláš to...protože se..jakoby probudíš z tranzu...a pak se jenom modlíš, aby ti lidi, když to uvidí, nehustili do hlavy, že jsi pitomej..proč to děláš..co z toho máš..a že je to zbytečný...a bojíš se jim říct...jak to je...v jakým jsi stavu, když to děláš...protože se bojíš, že ti akorát řeknou...že jsi asi blázen...

---