Halucinogeny, stromy a pocity

Lístky osiky chvějící se ve větru. Ozářené pouliční lampou. Chtějí si se mnou vykládat. Chtějí mi vyprávět, že jsou tak samy. Nikdo si jich nevšimne. Nikdo je neposlouchá. Rostou od jara do podzimu, aby opadaly a vytvořily nádherný barevný koberec Mám rád barevné koberce. Třepotají se ve větru a pak přestanou. Jsou slušně vychované a nechtějí mne zdržovat. Vztáhnu k nim ruce. Jemně mě pohladí. Nebo možná já pohladím je. Je to krásný pocit. Cítím, že jsem pohladil jakoby celý svět. Opouštím osiku a pokračuji dál. Cestou potkávám spoustu stromů. Porozprávím s nimi. Pohladím je. Objímám se s nimi. Odpouští mi, že jsem si jich nikdy nevšiml. Miluji je. Líbám se s nimi, hladím jejich vrásčitou kůru. Chtěl bych být stromem. Závidím jim jejich nadhled, umění odpouštět. závidím jim jejich trpělivost. Jejich lásku.

---