Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokaždé
07. 03. 2006
0
0
1059
Autor
trochusatori
Pokaždé
Ulomí se kus smutku z nebe
A padne před člověka,
Jež otrhanou vírou sám v sebe
Před oltář marnosti pokleká.
Není vyhnutí než rezignovat,
Možná ještě trochu snažit se
Prachem načichlé záclony rozhrnovat.
V rohu ke zdi tulit se,
Mít jen obzor ušmudlaný o život
Stačí leda tak k půlce dechu,
Ale když chceš vzduchem plout,
Musíš duši hladit v rychlém spěchu.
A psát pro oslavu samoty
Nehodí se dneska k slunci,
Že kazím jinak libozvučné noty,
Zatímco lidé se baví a tančí.
Prý brzy vyjdou hvězdy,
Já se jen kouknu a sklopím oči,
Protože už teď mne brzdí
Krátký tep, jež se k smutku stáčí.