Sluníčko

Sluníčko

Sluníčko naše krásně zářivé, každý kdo k Tobě vzhlédne, vzplane mu duše a pocítí sílu od Tebe. Sílu, kterou posíláš v podobě svých pohledů, úsměvů v podobě svých hřejivých paprsků. Každý Tě má rád, každý hoří po Tobě, každý se k Tobě obrací. Neumíme bez Tebe žít. Jsi naším jediným zdrojem světla, tepla, lásky a života. Neustále obepínáš takřka půl světa a obohacuješ pokojem a radostí lidi kolem celého světa.

Lidé se v duši radují, když Tě vidí jasně zářit na nebi, když se na každého usmíváš. A neumíš se zlobit. Tvůj úsměv léčí. A Ty to víš. Chceme zůstat s Tebou, já chci zůstat s Tebou. Vím, že Ty mě neopustíš. Jsi nevyčerpatelný pozorovatel, neúnavný cestovatel, i když my si myslíme, že jdeš spát. Ukládáš se za pahorky stromů ke spánku. Ne. To jenom my tak vidíme. Ty jsi přece neúnavná síla, zdroj. Pracuješ jenom ve dne, jsi pánem nad dnem, nikdy nepřestaneš svítit. Nikdy nepřestaneš milovat!

Jsi spravedlivé. Tím, že nemůže být den všude na světě najednou, svítíš na cestu všem lidem postupně. Tak, aby nepadali do tmy nepokojů a zloby. Sluníčko, kdybys také mělo moc svítit lidem do duše. Tvoje doteky jsou vznešené a teplé. Dáváš pocit svobody a ochrany. S Tebou se nebojím ničeho. Ty jsi to jediné, co mám. Ty, můj poklade.

Každé Boží ráno, když se ukážeš na obzoru, jsem s Tebou. Ihned, ještě dřív než já, mě příjemně pohladíš po tvářích, usměješ se na mě a šeptneš mi dobré ráno. Miluji probouzení s Tebou, sluníčko. Děláš to vždy stejně a vždy jinak. Vždy se těším na ráno, na Tebe sluníčko až Tě opět uvidím.

Jedno ráno jsi mě nevzbudilo. Zapomnělo jsi? To se mi nechtělo věřit, to ne. To není pravda. Otevřu oči a vidím Tě mlhavě. Vidím jak se snažíš na mě pohlédnout přes oblaka, která se snaží rozpojit naše silné pouto, ale to se jim nepodaří. Ne jim, ani nikomu. Jsme silní. Hlavně Ty. Tento boj vyhraješ a spolu zvítězíme. Musíme být trpělivý, ale my se sebe počkáme. Toužíme jeden po druhém. Počkám si na Tebe, až mě znovu pohladíš a přiblížíš se ke mně. Nikdo nás přece nemůže rozdělit, patříme jenom jeden druhému. A tak to taky zůstane!

Světu můžeš být jediným člověkem, ale jednomu člověku můžeš být celým světem…

Věnováno sluníčku - Lucce

Lubomír Mihálik