Když manželství je přátelství

Celou cestu jsem musela myslet na sex. Nebýt vášnivého Šejka, kterému už dochází baterky, byl by to snad týdenní půst. A o tom, že už třetí týden beru úplně zbytečně antikoncepci, jsem nechtěla ani uvažovat. Jana mi jako obvykle odemkla na dálku vrátka, když jsem se jí ukázala před kamerou, ale sotva jsem se prosmýkla po kamenné stezičce mezi koniferami a malým jezírkem a vyběhla na schůdky v zákoutí skalek, zahradních lucerniček a pískovcových soch, došlo mi, že něco není v pořádku.
Všude voněla čerstvě posekaná tráva, za domem parkovala sekačka a v otevřené garáži se vedle luxusní modravé audiny krčilo podivné černé autíčko s obyčejnou, plátěnou střechou. Našla jsem jí až v kuchyni, uprostřed neobvykle složité přípravy oběda, ale přivítala mě jako vždy se šťastným úsměvem.
"Konečně dorazil Robert, tak vařím poctivé české jídlo, aby si užil. Bude pořádná bramboračka a svíčková s knedlíkem," chlubila se a skoro se mi z toho podlomila kolena.
Samozřejmě z Roberta, knedlíky bych asi dokázala překousnout. Mohla jsem klidně zapomenout na koupání i další slasti a navíc jsem tu překážela. Přemýšlela jsem, jestli se nemám hned zase zdejchnout, ale nějak to na mně poznala, v očích jí šibalsky zajiskřilo a prohlásila, že ho půjdeme najít.
Pozorovala jsem, jak šikovně strká válečky těsta do vařící vody, jak si utírá ruce, rozvazuje zástěru a nebylo mi moc dobře. V hlavě mi proběhlo snad všechno, co jsem o jejím manžílkovi slyšela a měla jsem z toho trému a ještě nějaký jiný strach. Bude to šíleně úspěšný a zazobaný týpek s povýšeneckými manýry, zvyklý na rozmařilý život. Vetřelce u oběda možná ze zdvořilosti strpí, ale celá nepodařená návštěva bude jen trapným obtěžováním a rušením asi dost vzácné idylky. A jestli mu snad něco dojde o mých vztazích s jeho drahou polovičkou, propadnu se hanbou a zčernám.
Plížila jsem se za Janou po schodech na zahradu, ale nemusely jsme daleko.
"Tak tohle je můj manžel," postrčila mě najednou ve dveřích a stála jsem před chlapem, jakého bych nečekala.
Vysoký, ramenatý, s černými, krátkými, trochu kudrnatými vlasy a připomínal mi kovboje z filmu. Nebo spíš takového toho doopravdického, senzačního, z reklamy na cigarety. Nebylo to tím, že právě přiletěl z Ameriky, ale urostlou postavou, výrazným obličejem, zarámovaným v porostu vousů a možná trochu i rozepnutou, zpocenou kostkovanou košilí, odhalující snědé a vypracované tělo.
"Robert, ahoj," zahlaholil rozšafně a fakt i ta krátká slovíčka zněla trochu jinak.
Už si ale taky otíral dlaně do kalhot a podával mi ruku tak kamarádsky a nenuceně, že jsem se hned cítila trochu líp.
"Zuzana, dobrý den," oplatila jsem neuměle přátelský úsměv a netušila jsem, jestli to stačilo.
Pomohla Jana, když zakončila obřadnosti lehkými vtípky a to nejhorší jsem snad měla za sebou.

"Doufám, že o nás nic neví," zašeptala jsem, když její manžel vyklepal zbytky trávy z nohavic a zmizel nám za dveřmi koupelny.
"Neboj, ví všechno co chce, ale na tohle se ještě nezeptal," usmála se lehkovážně a vůbec mě neuklidnila. Spíš naopak.
Bylo lepší na to zapomenout a pomáhat s obědem. Hostina se chystala v příjemném chládku jídelny, u velkého kulatého stolu. Nachystala jsem skleničky, poháry a do malinkých křišťálových misek jsem napěchovala brusinkový kompot.
Robert se objevil v modré rozhalené košili a světlých kalhotách, ozdobených pravým kovbojským opaskem. Otevřel červené Martini, voněl osvěžující a tajemně dráždivou vůní pánského deodorantu a roztřásly se mi z toho ruce.
Začali jsme aperitivem, pak na stole zavoněla houbami hustá šumavská polévka a k svíčkové pečeni na smetaně se čepovalo plzeňské z malého soudku, schovaného v ledničce. Robert se galantně staral o nápoje, bavil nás dobrou náladou a spravedlivě rozděloval svou pozornost na dvě poloviny.
Byla jsem z toho u vytržení a nedokázala jsem si to v hlavě srovnat. Janě to zjevně nevadilo a mně to samozřejmě lichotilo a imponovalo, i když jsem neuměla tak lehce a vtipně odpovídat a v jednu chvíli jsem se dokonce přistihla, jak na jejího úžasného manžela jen fascinovaně, obdivně zírám a mlčky závidím.
Odnesl nádobí do myčky a vrátil se s lahví koňaku. Černá viněta asi Janě něco příjemného prozradila, protože jí zazářily oči jako sluníčka, ale se mnou to bylo horší. Nechala jsem si nalít jen malinko a stejně to pálilo a musela jsem být statečná.
"Bylo to vynikající, děkujeme," naklonil se ke své manželce, když se sklenky během dalšího povídání vyprázdnily a byla z toho nádherná pusa.
Vůbec ne odbytá. Musela jsem se kousat do rtu a tlačit oči k zemi, abych to přežila.
"A díky za skvostnou společnost," ucítila jsem najednou, že mi bere ruku do dlaně, a když jsem poplašeně vzhlédla, byl kousínek ode mě.
Zatočila se mi hlava, ale nebylo to parfémem, ani koňakem. Líbali jsme se doopravdy a naštěstí jen krátce.
Neodvažovala jsem se na Janu pohlédnout, ale když jsem to přece jen udělala, rozpustile se uculila a jazýček naznačil, že jsme na řadě. Robert se už naštěstí chystal ven, ale stejně.

"Ty jsi číslo, že se nestydíš. Takový skvělý mužský a snad bys zahýbala," zasykla jsem až v kuchyni. "Sice to vypadá, že jsem se přišla najíst, ale budu už muset jít."
"V tomhle vedru? Chtěla ses přece koupat," prosvítila mě podezíravě.
Nalila si další koňak a vypadlo to, že jí sklenička bude dělat společnost v klimatizovaném obýváku. Pustila se do přehrabování cédéček a zdálo se, že na mě zapomněla.
"No, nemám s sebou plavky," špitla jsem nešťastně a vysloužila si tentokrát útrpný pohled.
"Aha, tak je to," měnil se rychle ve škodolibou radost. "Moje ti asi nepadnou, co si asi tak počneš?"
"Hmm," zabručela jsem jen krátce, protože mi to už bylo jasné.
Jana neuměla být zlomyslná a to co teď hrála, byla jen etuda pro pobavení. Vysvětlila mi, že do jejího bazénu ještě nikdo v plavkách nevlez a že mě Robert neukousne. Přinejhorším si prý bude připadat jako v práci. Abych o tom už nepřemýšlela, rozepnula mi na zádech zip a tak jsem jí musela rychle utéct.

Svlékla jsem se radši už na schodech. Váhavě jsem sundala podprsenku, ale s kalhotkami jsem se nehodlala rozloučit. Naštěstí jsem si na focení vzala pořádné, žádný děravý hadřík. Šly i přes zadek a při troše dobré vůle by se daly považovat i za část bikinek.
Až když jsem vklouzla pod vodu, začala jsem se nenápadně rozhlížet. Robert seděl pod slunečníkem na opačném konci bazénu, kde začínal trávník, četl si v anglických novinách a brýle proti slunci mu hrozně slušely. Naštěstí si mě vůbec nevšímal. Pomalounku, ukázněně jsem plavala sem a tam, abych nenaštvala knedlíky a přemýšlela, proč mi tak vadí, být před ním nahá. Na leccos jsem si už zvykla, skoro nic mě nerozhází, ale tohle je najednou jiné.
Možná je to tím, že není cizí. Že patří Janě, že se už trochu známe. A nebo taky proto, že ho děsně obdivuju. I když je skoro dvakrát starší a má chlupatou hruď. To ve mně vždycky budilo strach ze zvířecích choutek. Třeba to není jen stud, ale nějaké nepříjemně dráždivé obavy. Nemohla jsem na to přijít.
Napadlo mě, že kdyby nekoukal do novin, měl by prima přehled. Asi jsem mu ale nestála za námahu. V Americe má kopy nadržených, nahatých hereček, které možná vypadají líp.
Vyhoupla jsem se na břeh a přitáhla si průhledné nafukovací lehátko. Stejně je plavání po obědě nezdravé. Houpala jsem se ve stínu domu, pak i na slunci, trochu blíž. Občas se napil džusu, občas se v křesílku zaklonil, zhoupnul a jednou si dokonce sundal brýle, přejel dlaní po obličeji a podíval se do bazénu. Kdybych byla topící se moucha, zaujala bych ho asi víc.
Lenošení mě přestalo bavit. Sluníčko navíc pěkně přismahovalo a tak jsem se pro změnu začala potápět. Stojky, kotrmelce dopředu, pak i dozadu. Ty jsou kupodivu lepší, neteče při nich tolik voda do nosu. Postupně jsem zapojila do hry i lehátko a skončilo to havárií.
Jako naschvál, pořádná sprška vody vycákla až na noviny a bylo po čtení. Robert je rozložil na slunci, honem jsem se poplašeně omluvila a vyrazila pryč, raději pod vodou. I tam jsem cítila, jak se na mě dívá.
Díval se. Když jsem zamířila ke kraji, sebral ze servírovacího stolku další sklenici, přihodil pár kostek ledu a zamával na mě krabicí grapefruitového džusu.
Chtělo to pořádný kus odvahy. Vylézala jsem po schůdkách z bazénu a bylo mi jasné, že jsem zabírána kritickým pohledem režiséra a producenta, který je zvyklý na celé zástupy dokonalých, svlečených holek, podbízivých modelek a určitě mě teď se všemi srovnává.
Doufala jsem, že mu nevadí, že jsem si nenarovnala na zadku kalhotky, jak se to většinou dělává, že se smyslně nevlním a nedávám nohu před nohu, aby se mi houpaly boky a že se afektovaně nekřením jako hollywoodská hvězda. Šla jsem se přece jenom napít džusu a měla jsem holt trochu trému.
"Máš překrásný tělo," dočkala jsem se ale nečekaně zálibného vyznání a nalévání se trochu zpozdilo.
Prohlížel si mě pomalu, s rozvážným klidem a zaujetím, asi jako když zkušený sběratel objeví na tržišti vzácnou antickou vázu.
"Jsi ta nová striptérka a modelka," dotkl se lehounce mokré látky na boku a prsty opatrně sjely výš.
"Ano," hekla jsem, protože jsem zatahovala břicho, současně se dmula a vibrovala strachy.
"A malinko se bojíš, co?" usmál se přátelsky, konejšivě a konečně si taky sundal ty hrozné brýle.
"Hmm," kývla jsem a pokusila se o provinilý úsměv.
Vůbec se nepovedl, protože dlaň právě dorazila na ňadro. Koukali jsme se do očí. Chtěla jsem rychle utéct, odskočit, ale hypnotizoval mě a přitahoval nádherně hnědými panenkami zpět. Úplně jsem se tím šíleným vypětím rozechvěla a pak najednou i zavzlykala bolestí.
Kroutil a mačkal bradavku tak, jak se mi to líbí, jak si to musím někdy udělat, abych se pořádně rozdivočila. Vůbec jsem ale nedokázala pochopit, jak na to tak rychle přišel a kde sebral odvahu, tak krásně mi ubližovat.
"Máš to ráda," asi mě pochválil a uvědomila jsem si, že to všechno čte z mých očí a zrádné tělíčko se snaží taky. "Jste asi s Janou dobré kamarádky."
Slastné mučení skončilo, možná abych mohla odpovědět.
"Hmm, ano," snažila jsem se netřást.
Nemohlo se to podařit, protože ruka se přestěhovala níž. Posouval jí pomalounku ve skulince mezi stehny, nahoru a stála jsem jako zpitomělá ovce, uhranutý králík, chvěla se rozčílením, možná i nedočkavostí a úplně jsem zapomněla na slušné vychování a na Janu, která nás mohla zahlédnout z okna.
"A docela se vám to spolu líbí, co?" ucítila jsem, jak prst polehoučku přejíždí po bochánku nadržené žemličky.
Překrásně to šimralo, dráždilo a nohy snad samy od sebe trochu povolily.
"Líbí, líbí, ano," zavírala jsem oči. "Totiž ne, jen… ano."
Byla jsem už v nějakém transu. Neúnavně a krásně jezdil po kalhotkách, k zadečku a zase zpátky a lehounce se tlačil do štěrbinky, která vzrušením natékala. Určitě už musel objevit i zvědavě vykukující pouzdérko radosti.
Najednou jsem strnula překvapením a tělem se začalo rozlévat báječné uspokojení. Nečekala jsem to. Takové milé, malé a náhlé potěšení, které mne přinutilo zavzlyknout, zachvět se a odskočit. Spadlo ze mě napětí, které mě dusilo a změnilo se v horkost, která se pomalu rozplynula v mokrých kalhotkách. Ucítila jsem vděčnost, volnost a smyslnou radost z vlastního těla. Prosvítila jsem Roberta odvážným pohledem, který říkal: "Tak si mě chyť a uvidíš ten tanec," zavlnila se, dráždivě se protáhla a nepodařenou šipkou zmizela v bazénu.

Chladivá voda mě rychle vzpamatovala. Než jsem doplavala k domu, ozvalo se svědomí, výčitky a trochu i vztek. Vyhupla jsem na břeh, vběhla do koupelny a zmizela pod ohromnou osuškou. Doléhal sem klavír a obavy se znásobily, když skladba najednou skončila nepříjemným tichem a uslyšela jsem Janu na chodbě. Našla mě lehce podle mokrých stop.
"Tak se mi zdá, že mi chceš něco říct," zakroutila udiveně hlavou, když mě odhalila a spatřila uslzené oči. "Vosa tě snad neštípla."
"Ne, nic se nestalo," snažila jsem se přesvědčit i sebe a potlačit zoufalství.
"Lítáš tu jak postřelená poštolka, tak hezky pojď, jsem docela zvědavá," nedala se zmást, chytla mě za ruku a tak jsem poslušně cupitala i s osuškou do ložnice.
Zavřela dveře, postrčila mě na postel, i když mi z vlasů ještě kapala voda a posadila se taky.
"Nechtěla jsem, tak už se nezlob," ucítila jsem zase slzy a překvapený pohled.
"Řveš kvůli mně? To je zajímavý," ušklíbla se, jakoby to teprve teď začínala chápat.
"Hmm, budeš se zlobit," fňukla jsem a bylo jasné, že musím pokračovat. "Měla jsem to a taky jsem možná prozradila, že jsme se milovaly."
Bylo dlouhé ticho, a když jsem se odvážila zvednout provinile oči, pobaveně se usmívala.
...