Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pomodli se, pak řekni Amen... 1

17. 03. 2006
1
0
997
Autor
Plia

 Smrt. Jméno, které zmrazuje srdce. Proč ale nejdu dál? Jen tak tu stojím nad svým tělem a nevím co dělat. Nepamatuji se na svůj život, proč? Rozpačitě přešlapuju na místě a prohlížím se. Kulaté tvář, černé vlasy, zavřené šedomodré oči, plné rty... Jsem... Byla jsem vdaná? Měla jsem vůbec děti? Chci znát svoji minulost. Za mnou se ozývá podivný klapot. Neohlížím se, vím kdo to je. Ta, která ukončuje život. Smrt. Pohlédnu do jejích očních důlků, kde hledám cokoliv, co by mi pomohlo.

 "Ještě není tvůj čas!" řekla klidně. Překvapeně se podívám na své tělo. Budu tedy žít? Lehám si na své tělo a dávám mu znovu život.

 Buch, buch! Buch, buch! Srdce! Žiju! Otevřela oči. Kde to je? Pomalu se zvedla a rozhlédla se. Všude kolem jsou staré opuštěné domy a na zemi odpadky, které sem zavál vítr. Hlava jí bolí jako střep. Sahá si na ni, ale vzápětí ucukne. Sáhla na cosi lepkavého. Pohlédla na ruku.

 "Krev?" vydechne. Vzápětí uslyšela sirénu a kvílení brzd. Sanitka! Otočila se. Jeden ze saniťáků k ní přiběhl.

 "Jste v pořádku?" zeptal se. Zmateně přikývla. "Jak se jmenujete? Co se stalo?" vedl ji opatrně k sanitce. Ano, jak se jmenuje? Docela dobrá otázka.

 "Já nevím... Kde to jsem?" nastoupila. Jemně jí zatlačil na malou stoličku a zabouchal na okýnko řidiče. Sanitka se dala do pohybu.

 "Jste v Malmo. Někdo zavolal, že se střílelo a že je někdo zraněný."  vysvětlil.Zmučeně zavřela oči a nechala ho, aby jí prohlédl hlavu.

 Zírala na malou holčičku, která k ní na krátkých nožkách běžela.

 "Máma!" vykřikla. Rozpačitě se usmála a popadla holčičku do náruče.

 "Naty! Bože, jak je ti?" objal ji muž o hlavu větší.

 "Já... Kdo jste?" vyhrkla.

 "Naty, já jsem Alex, tohle je Susy. Vím, že jsi ztratila pameť, mluvil jsem s doktorem." pohladil jí po vlasech. "Příště tě nikam nepustím, práci u policie pustíš, máme peněz dost!" políbil jí na tvář. V Natálii hrklo. Policie? Zabíjím zločince? Pohlédla na Alexe, který se na ni usmíval. Susy jí objímala kolem krku. Má rodinu, proč má ale podivné tušení?


Plia
18. 03. 2006
Dát tip
Bude pokračování, neboj. :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru