Poslední tanec

Na jarní louku rosa se snáší,

na jarní louku snáší se zášť.

Bosýma nohama po trávě tančí,

křehká víla co v očích má pláč...

Oči jak len jsou plné smutku,

srdce je rozryté úmyslem zlým.

Po tváři stékají slzy zármutku,

křehké víle co v duši má splýn...

To muž jí ublížil,

lásku v ní zničil.

To muž jí ponížil,

duši v ní zmučil...

I měsíc stříbrný schoval se za mraky,

aby neviděl ten nešťastný tanec.

Jedině on už ví,že nedějí se zázraky,

že její lásce je na věky konec...