Dnes nepršelo

Déšť má svá vlastní pravidla.

Je zplihlou krásou dlouhovlasých a

na chodidlech má malé černé

louskáčky. Prudký dělá rýhy stromu.

Déšť hraje bitím o zábradlí symfonii

s čvachtajícími kroky. Někdy do vás

hudba pronikne a pak skáčete v rytmu

zaneseného chodníku. Vidíte tisíckrát sebe

na rozbíjených dlaždicích. Nemá cenu uhýbat,

najde vás a obnaží, vpije vlhkost do kůže.

Zkoušíte ho vyfotografovat, ale váš blesk je

slabší. Elektřina vám stylizuje poslední suché

vlasy a pak je konečně dobojováno. Není jiná

možnost, než se smířit. A když se ráno probudíte

na bílém lůžku víte že jste prožili naprosto správnou

 věc, protože voda padající tam odshora obsahuje

základ všeho.