Která zkušenost naší generaci citelně chybí a proč by bylo dobré ji zažit

Nejprve si musím položit otázku, co je to generace? Měl by to být okruh určité věkové skupiny lidí, nikoliv společnost. Společnost je tvořena nespočetným množstvím generací. Zkušenosti k nám pronikají vnějšími podněty a vnímáme je určitým přístupem k prostředí – lidské realitě – kolem nás. Zkušenosti tudíž nevytváříme, ale získáváme díky schopnosti pravdivého poznání a vlastního uvědomělého (totiž rozumově odůvodnitelného) přijetí. Z výše uvedených podmínek vyplívá, že ztráta citelná či necitelná, lépe řečeno absence důležitých či existenčně podstatných zkušeností nezávisí na jedinci, ale na lidském organizovaném shromáždění tj. společnosti. Postoj, který daná společnost zaujímá představuje pro masu řadové pravidlo a vzhledem ke konvenčnímu smýšlení davu i jejich tendenci přejímaní demonstruje jakýsi trend pohledu a kategorického zaujetí hodnot, který silně ovlivňuje, či dokonce přirozeně manipuluje s téměř každým jedincem. Podle mého by člověk neměl být ovlivňován podněty, které na něho působí z veškerých informačních systémů. Ovšem v dnešní době je to velice obtížné, mládež zahleděná vlastní vizí, kterou si vytyčili, je značně egoistická, uchyluje se k pohodlnějšímu způsobu života a zároveň i k návykovým látkám, když se jim naplnění nedaří. Toto v důsledku přináší obrovská rizika. Jsme zaslepení, nevnímáme souvislosti s přírodou, zarážející rychlostí se od ní odvracíme, ničíme ji…. To kvůli nejrychlejšímu a nejlepšímu dosažení své vize. Nevidíme hlad, války, utrpení, do té doby, než se vše začne týkat nás samotných. Kdybychom se podívali retrospektivně do minulosti, lidé vždy drželi více pospolu, bývali spjati s přírodou, která je obklopovala. Byl to vztah harmonie a porozumění. Pozvolná změna vztahu a přístupu je přirozeným procesem vzhledem k vývoji společnosti, ale neměla by se stát záminkou výmluv a ohledu pro přítomné pokolení, které je její součástí. Společnost, domnívám se, se svými vzrůstajícími sklony k materiálnímu uspokojení, zvyšuje výrazně falešné přednosti kýžené podstaty materiálního vlastnictví před duševním prohloubením. Nyní toto můžeme pozorovat stále intenzivněji. Jak jsem se zmínila, dnešní generace si častěji než kdysi volí cestu s jasně vytyčenými body. Myslím si, že by do ní měli ovšem zahrnout i kus pochopení a obětavosti. Přestat být zahleděni sami do sebe, hledat moudrost v přírodě, splynout s ní, pochopit její souvislosti, tak jako to dělali již pravěké kmeny, v animismu a panteismu. Můžeme zmínit například i slavné Kelty a snažit se pochopit jejich filozofii a dojít k samovolné odpovědi. Jejich vědomosti a zkušenosti přetrvávají, ale my je nedokážeme v dostatečné míře ocenit a využít. V případě našeho úspěchu, bychom byli každopádně mnohem otevřenější ke všemu původnímu kolem nás. Uvědomili bychom si, jak špatně činíme, když místo procházky vyfukujeme miliony tun zplodin. Neničili bychom to, co nám vdechlo život, stále nás udržuje při životě a čeho jsme nedílnou součástí. Pochopili bychom věci, které ani přes mlhu špíny a smogu nevnímáme. V neposlední řadě bychom nebyli lhostejní ke svému okolí a omráčeni vlastní touhou. Jsme totiž tolik egoističtí… Lidská realita skýtá i zkušenosti předešlých generací, které jsou implikovány v ideologické stavbě společnosti a jejich podnětů. Člověk je osobnost, bytost, jež v nekonečnu nekonečna sami sebe tvoří, jak již řekl J. A. Komenský. Buďme proto ty osobnosti, které nejdou s davem, ale mají osobní názor na věc a nenechávají se strhnout „in kulturou“. Neodvracejme se od přírody, ale hlavně od historie, která nám nabízí studnici chyb, které jsme učinili.

---