Vojna a mír

noc vyrvala si střeva

a rozvěšela je na hřbet patníkům

na oči      odpadlým lžím

jaká to čistá děvka ze mě

nuly mi naskakují do obličeje

souběžně s tvými pohledy

jak po tom lačníš

zatím cos  první miliardu nicek

vykašlal v záchvatu tuberkulózního kašle

já se směji        vždyť je to ironie

v tomhle tom zoufalém propletenci

cinkat ti do klína pětikačkou

víc totiž nemám

a ty jakbysmet

nejsem to tak docela já

v téhle nerovné válce

servaná jak strup z popálenin

odevzdaná ti napospas  

vím není zbytí      

tak už  poslouchej

kdosi opřený o ranní poloticho

prohlásil vysmátě Peace 

měl asi větší štěstí