noname

Who cheats God: Az mi pohlednes do oci, tak pochopis. Vzdyt ani Tobe nedela problem, menit svuj jazyk jako spodni pradlo, co nosis. Ne, ze bych o nem neco vedela :) Mas dar mluvit tak, jak citis, podle nalady. Komu zalezi na tom, jestli si o Tobe lidi jako o blaznovi, co na sebe chce jen upozornovat nebo o priteli, kteremu chces porozumet? Kolik lidi Te uz odsuzovalo za Tvuj styl? A presto jsi svuj. Opravdu Ti tolik zalezi na tom, jestli Te za Tvoji mysl lide odsuzuji nebo obdivuji? Neznam Marka jakym je dnes, neznam ani toho, kym byl. Jen jsme se minuli...

Ekstatis: Promin, za zpozdeni, prilis jsem byla zabrana do okolniho sveta, nez abych si, bohuzel, vzpomnela na poezii. Nevadi mi Tvoje kritika, bala jsem se jen, aby jsi to nebrala prilis vazne. Vis, Ty se jen ve me proste mylis. Ja vim, mozna to tak zni, ale ja nepremyslim nad tim, jak veci pisu, proste jsem psala prvni, co my prislo na mysl. Proste se mi stava, kdyz se zaberu do cteni poezie, ze zavru knihu a jeste par minut, vsechny me myslenky jsou ve versich ci jazyce, ve kterem ta kniha byla napsana. To je to, co jsem se Ti snazila vysvetlit. To ze mne nemluvila snaha o krasu jazyka, ale prirozenost. Nejsem basnik, ani se nesnazim jim byt, byla jsem jen dite, jenz si hraje. Nezalezi mi na tom, co si kdo o mych slovech mysli, protoze je to jen hra. Co citim, mi nikdo nevezme. A to je krasne. To je zatracene krasne.

no nevim...na me moc preslazeny...nebo takovy ne ja nevim....neni to spatny....ale,

Only_dream: Teď jsem si všimla, že jsi napsala "..i když to tak poeticky nezní." V tom je možná ten problém, proč jsem na tebe byla hned tak zhurta.. Asi jsi pořádně nepochopila, co myslím onou "vyumělkovaností" a "spirálou křeči". Víš, zdá se mi, že se tak moc snažíš o to, abys vše napsala co "nejpoetičtěji", že to na mě zkrátka působí tak, jak jsem napsala- uměle a křečovitě. Je to jen můj názor, žádnej osbní atak, ale třeba pohleď na toto- napsala jsi např. "pošpiněné poničené křídla", chápu, že chceš aby to znělo pěkně, ale výsledek tahá za uši (oči?:), potom "Nevěřím v Boha, protože věřit v něj do důsledků, byli by lidé nešťastní."-> stejně tak, jako já nemůžu nic vědět o tobě, krom toho, co zde píšeš, tak ty nemůžeš vědět, jaké to je, věřit do důsledků v Boha, už jen proto, že v něj sama nevěříš.. tudíž vůbec nemůžeš ani ty, ani já, tvrdit, jaký to je, v toho Boha věřit. Co ty vlastně víš o tom, co to je, ta "víra v Boha"? Co víme kurnik o tom, který to "uskutečňování" víry v Boha je to pravý a "do důsledků"? Hm? A stejně jako se tě optal již Who_cheats_God: jak je možný mít mysl nezatíženou jazykem a tím, co si myslí ostatní? Třebas na to máš recept, docela bych si takovej stav mysli taky prubla:o) Zkrátka, spíše než o osobní útoky a vydupávání si souhlasu mi jde o něco jiného. Možná jsem až příliš velkej hnidopich, ale když mě něco zatahá za oko, nemohu se neozvat, snažím se o kritiku, nejen vůči ostatním, ale také vůči sobě.. Pokud jsem se tě nějak výrazně dotkla, věz, že mě to mrzí, ale snažím se být -hehe- upřímná, a i když i mně občas zabolí či urazí upřímnost jiných, snažím se to brát jako věc pro mě pozitivní. No, těch posledních pár vět zní docela dost lacině, že? Radši toho nechám..

Hlava položená na bok.

Mohu se prosím zeptat, jak je možný mít mysl nezatíženou jazykem a tím, co si myslí ostatní?

Máš pravdu. Jsem směšná loutka v tomhle potrhlym divadle. Zda ale stojíš o slzu upřímnosti, tak ode mne to nebyl útok. Osobní to jistě bylo, jelikož jsem reagovala na to, co jsi ty napsala předtím, ale.. byl to také můj názor, nic víc, nic míň. Když se mi zdá někdo "umělej", řeknu mu to. A zas tak moc jsem ti toho ještě neřekla, aby sis na mě utvořila ten názor, že jsem si na tebe utvořila já zbrklej názor, a že tě soudím. Pokud to tak chápeš, tak ju, s tím nic nenadělám. Ale neznáš mě.. určitě víš, jak to myslím.

Eksatis: Nikdy bych si nedovolila rikat, co si myslis? Pokud nazyvas polemiku ctenim myslenek... Mozna jsou moje oci otevrenejsi, nez si myslis a mysl nezatizena jazykem ani tim, co si ostatni mysli. Mluvim a pisu dle nalady. Neznas me, tak proc si troufas me soudit. K cemu tak zbrkle vytvorene nazory. Nesouhlas neni nepratelstvim. A vydupavani souhlasu ci osobni utoky mi prijdou ponekud smesne. Co my o sobe vlastne vime?

Eksatis: Nikdy bych si nedovolila rikat, co si myslis? Pokud nazyvas polemiku ctenim myslenek... Mozna jsou moje oci otevrenejsi, nez si myslis a mysl nezatizena jazykem ani tim, co si ostatni mysli. Mluvim a pisu dle nalady. Neznas me, tak proc si troufas me soudit. K cemu tak zbrkle vytvorene nazory. Nesouhlas neni nepratelstvim. A vydupavani souhlasu ci osobni utoky mi prijdou ponekud smesne. Co my o sobe vlastne vime?

only_dream: Co takhkle vytančit z tý vyumělkovanosti, spirály křeči a pořádně otevřít oči? Mimochodem, vidíš, že bych psala něco o tom, že bych věřila v Boha? Ženská nešťastná..

Ekstatis, ale i jiným: Když důkaz sporem vás nepřesvědčí... Copak může být láska nutností, když ji necítíš? A co vše nám Bůh dal? Je-li Bůh a stvořil-li tento svět, je podle tebe vše v něm nutností. Existuje pak náhoda, existuje pak Fortuna, jsme my lidé vůbec z něčeho zodpovědní? Nevěřím v Boha, protože věřit v něj do důsledků, byli by lidé nešťastní. A láska? Slyším-li s ní ve spojení slovo nutnost, snáze si představím okovy a pošpiněné poničené křídla než skutečný cit. Spíše vidím závoj klamu a sebestřednosti zakrývající pravdu. Ne. Ne, láska pro mě opravdu nemůže být ušlapáváním duše, jenž pro mě nutnost často znamená. Nezaslouží si takové zacházení, chci za každý její paprsek být vděčná a s dětskou radostí přímat tento dar. Chci milovat nejen srdcem, ale i duší a zpívat si o roztomilých maličkostech dne, i když to tak poeticky nezní.

Kam až se člověk od lásky může dostat..

Bůh je jen chlapík se smyslem pro ironii... "Zdá se", řekl by Sókrates. "Upalte tu kacířku!!" opáčil by Aenea Silvio Piccolomini. "Je bůh?" optal by se nejistě -mP- a další miliardy ateistů...

Bůh je jen chlapík se smyslem pro ironii... "Zdá se", řekl by Sókrates. "Upalte tu kacířku!!" opáčil by Aenea Silvio Piccolomini. "Je bůh?" optal by se nejistě -mP- a další miliardy ateistů...

O.k.

Důležité je umět milovat.. Kdo neumí milovat, má nešťastný život.. věř mi.. Kdo neumí milovat víckrát jak jednou.. Je to tedy nutnost, vše, co je nám "zhůry dáno", je nutností. Nebo je Bůh jen chlapík se smyslem pro ironii? Připojuji se ke Kovině: "zpívám si o nutnosti milovat".. obraz mého každodenního života. tip

Milování není nutnost, je to výsada srdce, je to dar, jenž přichází velmi zřídka... Nenič jej a neplýtvej duší na pochybné omyly. Miluješ dívku nebo lásku? Na čem ti doopravdy záleží? Přemýšlej a pakliže jsou tvé city skutečné, jen je to posílí.

...a chceš-li i tak do nebe, tak nikdy pro ní - zemři pro sebe.... TIP

první sloku bych vypustila - nebo vlastně tedy jen první dva verše.. ale jinak je to naprosto gheniální a nemohu jinak, než dát TIP - i když je to ocenění nicneříkající... nejvíc mě uchvacuje "zpívám o nutnosti milovat" - tohle mi zní v hlavě od té doby, co jsem ji četla poprvé..