Lenka Audyová

V tom jsem ji spatřil. Spatřil jsem Lenku Audyovou. Plížila se po ulici ve svitu luny. Připadalo mi to až neskutečné, neboť bylo zřetelně poznat, že se Lenka ve svém tajemném vzezření vyžívá. Hned jak mne spatřila, začala se červenat. Üplně jsem ji nepoznával. Chvíli jsem si myslel, že je to nějaká červená lampa, avšak vlastní inteligence a fyzikální zákonitosti obecné školy mne přesvědčily, že to lampa není, ačkoliv by mohla. Dělala že mě nevidí. Dokonce snad brala nohy na ramena. V tu chvíli mi došlo, že jsem psychopat. Jenže já ji nechtěl zabít. Avšak okolnosti mne k tomu donutily. Vytáhl jsem svoji rybičku a zlověstně jsem se zašklebil dokud Lenka nebyla v obraze a nezačala utíkat. Víte, je to taková blondýna, tudíž nebude problém ji zapíchnout.