Kolibřík

Kolibřík

Je smutné srdce mé, jak holá dlaň,
co tě objímá a nic jiného nemá.
Jen duše má Tě s láskou vždy vítá,
srdce se přitom jako branka otevírá.

Jak zajiskří v očích mých,
když tebe zahlédnu ve dveřích.
Jsi jak květ naplněn nektarem.
co Kolibříka dráždí,
jen oči tvé, ale i mé o lásce samy hovoří.

Tvé mládí mně vždy sílu dá,
jak zahrada, co plná nového květu vždy zJara.
Jen očka zajiskří a hned je tu okolo
vůně a něha z mládí, které s sebou nosíš.

Jsi nová krev v žilách proudící
a neseš s sebou něhu s láskou,
jak květ už zdálky vonící.
Z té krásy tvého těla se napiji
a jako Kolibřík tě křídlem jemně pohladím.
Jsi nektar květu, co mě život přináší.

                                        
                                                               Poutníček