Masters Of Rock 2005

MASTERS OF ROCK 2005 15.7. – 17.7. ZÚČASTNILI SE: Bajza, Koky, George, Trooder, Smidrs, Hody, Tereza, Zdenka + se někdo vždycky přimotal navíc nebo si ho momentálně nevybavuju a taky se mu omlouvám. Průběh akce: Pozn.redakce(Bajzy): je to uz vic jak pul roku od doby co se to konalo tak omluvte výpadky.mám hold ten mozek trochu blbější. DĚKUJI Asi kolem desáty hodiny jsem se sešel s Terezou a Zdenkou na Hájích., kde nás měl nabrat do auta Hody. Tak desetkrát se mě zeptali jestli budu řídit já nebo Hody(on měl asi týden řidičák). Samozřejmě že já tvrdil sem jim pro jejich klid a hlavně z důvodu toho aby akci nevzdali ještě před jejim začátkem.Přece jenom nám ten benzín někdo zaplatit musel.Taky sem se zděsil kolik zbytečných krámů táhnou s sebou, ale to je asi normální protože nikdo nebude takovej blázen jako já aby jel na MOR jenom s malym batůžkem.No ale nakonec to nebylo ještě to nejhorší zděšení.To nejstrašnější přišlo o par okamžiků později. Asi po pěti minutách čekání se v dálce objevil Hody v červený felicii a bylo jasný že bude po cestě prdel. A taky že byla a nejenom prdel, bylo toho mnohem víc.Po prvním seznámení nám Hody oznámil že to auto je příšerná sračka a že doufá že nás tam doveze.Další vtipnej okamžik nastal když holky zjistili že bude řídit celou cestu Hody a ne já jak bylo původně oznamováno a šířeno mezi ostatní. Poté co sme naházely veškerý krámy a zbytečnosti do auta sem se pohodlně usadil vysmátej jak lečo z toho jak holky změnili barvu ve tváři když viděli že sem si sedl ne na místo řidiče, ale vedle něj.Asi po pěti vteřinách Tereza zjistila že vzadu nejsou bezpečnostní pásy a její barva pleti zbledla ještě o něco víc. To já byl stále ještě v klidu a smál sem se a pouštěl si nějaký Cd, ale brzo mě to taky přešlo a to dokonce velmi brzo, ne velmi brzo ale přímo hned. Asi po 300 metrech co trvala naše výprava přišel do cesty kruhový objezd. Hody do něj suverénně vjel a kdybych ho neupozornil že vlevo je auto tak by jel v klidu dál.jen tak tak zabrzdil. No a moje barva pleti se začla vyrovnávat barvě pleti úplně bledý Terezy. Najeli sme na dálnici, kde sem si myslel že už to bude v pohodě, jenže nebylo. A to dokonce hned v zápětí. Hody chtěl totiž přejet z jednoho pruhu do druhýho a jako naschvál hned vedle nás bylo auto.to bylo taky jenom o kousek co si ho Hody všiml a nezpůsobil hned na prvnim kilometru dálnice neštěstí. To už sem byl taky bledej jako holky ale mě zatím stále ještě neopouštěl humor narozdíl teda od tý barvy v obličeji. Po úspěšně zvládnutejch několika kilometrech Hodymu došli cigára a tak jsem zastavili na benzínce. Tam na mě Tereza tak moc naléhala abych jí pustil vedle Hodyho,že tam sou bezpečnostní pásy a že se vzadu mooooc bojí. Nevim jestli jí to pomohlo ke klidu ale já se moooc bál celou cestu. Jo a taky si pomatuju jak mi říkala potichu když Hody byl u pokladny na ty pumpě: Viděl si jak předjíždí, řikám viděl, a ona na to…hmmm, ale takhle tam nedojedem. Vím že jsem jí na to řekl. No to vim taky. Jo a taky neustále naléhala abych se z Hodym vyměnil a řídil já. Ani nevim jestli mi to všechno přišlo vtipný, v tu chvíli asi jo a navenek to vypadalo že to mám těžce na háku, jenže neměl. Myslim že sem na tom byl úplně stejně jako holky akorát sem to jenom nedával tolik znát. A tak cesta plynula vesele dál, spokojená Tereza seděla v předu připoutaná, Zdenka vzadu radši ani nedutala, já tam tak polehával,občas zavřel oči na bych na tu hrůzu kolem neviděl a Hody dělal že řídí auto. Normálně sme si povídali, dokonce sme se i smáli, nadávali na to že je vedro jako prase, pomalu odpočítávaly ubíhající kilometry a taky řešili co nás čeká na místě. Vše vypadalo velice klidně. Až najednou po Hodym začal lízt pavouk, takovej docela malej obyčejněj pavouček, kterej je za normální situace absolutně neškodnej, ale ukázalo se že umí nadělat škody docela hodně. Hody ho začal ze sebe smetat a přitom nějak zapomněl že vlastně řídí auto a v něm veze tři úplně nevinný lidi. Já byl zkoulenej vzadu takže sem viděl jenom krajnici silnice a ta se najednou začala nebezpečně přibližovat, až se najednou přiblížila na tolik že sem vlastně viděl už jenom příkop a svodidla. Okamžitě sem se narovnal abych zkouknul co děla Hody a to střevo fakt ze sebe ometalo toho pavouka místo toho aby řídil. A když se ten příkop přiblížil fakt na nebezpečnou vzdálenost tak sem zařval a Hodyho na to upozornil. Naštěstí zareagoval včas a byl klid. Když sem se ho zeptal co dělal tak mi s klidem odpověděl: po mě lez jenom pavouk. Ostatní se radši ani nevyjadřovali k tomuto problému, ale následně z toho měli všichni strašnou prdel. Další vtipný okamžiky nastávali když se Hody rozčiloval na ostatní řidiče a řidičky a to dokonce ještě mnohem víc než dělám já a to je už co říct a taky neustále nadával na to nebohý auto jakej je to vrak. Další momenty si nevybavuju, asi to je i lepší pro mojí psychiku a pak si pomatuju jak nám začal docházet benzín a my potřebovali natankovat pouze u Shellky z důvodu toho že to bude levnější. To bylo někde před Brnem. No benzín nám docházel čim dál tím víc ale shellka nikde. Když už to vypadalo že zůstanem stát na dálnici bez benzínu tak sme se rozhodli že natankujem aspoň za 100 Kč aby sme k tý shellce aspoň dojeli. A tak sme zajeli k první pumpě co byla po cestě. Nadšeně sme vylezli z auta celý šťastný, že zas stojíme pevně na zemi, protáhli svý ztuhlý a zpocený těla a šli na záchod a koupit si něco k obživě. Mezitím Hody naplnil nádrž za celých 100 Kč takže asi tři a čtvrt litru benzínu, ale místo toho aby šel zaplatit tak nastartoval auto a šel přeparkovat. V tu dobu sem zrovna stal u pokladny a ta nebohá pokladní najednou říká kolegovy: hele ten stou feldou natankoval a ujel. Jenom sem se otočil a Hody tam fakt nestál a normálně jel pryč. Mezitím za nim vyběhl chlap od ty benzínky a odchytnul ho na parkovišti. Já zatím vysvětlil ty vyděšený pokladní že patřim k němu a že jel jenom přeparkovat a že to ještě Ondra nezná protože má tejden řidičák. Hody celej vytlemenej došel zaplatit tu stovku a my nasedli do auta a jeli směrem Vizovice, teda zatím směrem Vizovice. Nakonec sme totiž zjistili že náš původní směr sme nějak nezachovali a jeli sme přímo do Olomouce. Jak se to mohlo stát to nikdo neví. Každopádně nám zase začal brzo docházet benzín jenže mi neměli ani shellku ani mapu, a tak sme si udělali krásnej výlet po krajinách českých, teda vlastně moravských. Kdo muže říct že v jeden den navštíví tolik měst najednou. Byli sme v Prostějově, Přerově a nakonec i v Olomouci kde sme konečně objevili námi tolik hledanou Shellku. V jakym pořadí sme tyhle města projeli to už si vážně nepomatuju. Z Olomouce sme se i s plnou nádrží řítili směr Vizovice a to mi najednou zvonil můj oblíbený telefon a volal mi George, že prej už tam za chvíli budou a kde sme my. Si totiž myslel že už sme na místě. Oni totiž vyjeli asi hodinu a pul po nás ale byli tam asi o tři a pul hodiny dřív. Ale to sem jim ještě neprozradil že sme někde úplně v prdeli a nakecal sem jim že už sme za Uherskym Hradištěm. Co si vybavuju tak oni sjížděli z dálnice za Brnem. My měli v zádech Olomouc. Pak cesta plynula vesele dál, debatovali sme o různejch věcech, vim že nás hodně zaujal jeden název nějaký vesnice kterou sme projeli asi třikrát ale to jméno si už nevybavim a hlavně doufám že se tam při další cestě na MOR nepodívám a najednou mi opět volá George že prej už zaparkovali a kde máme auto a kde sme. Tak sem jim řekl že za chvíli sme tam a že oni na nás počkaj v hospodě. Dojeli sme za Zlín a ejhle, aut jak sraček, kolona jako hovado a já totalka nasranej, rozlámanej a úplně propocenej. Fakt skvělý. Nakonec sem to psychicky neustál a vystoupil a šel kousek pěšky. Myslim že někdo šel se mnou ale kdo to nevim. Nakonec sme dojeli na místo určení. Vyjeli sme kolem desátý a byli sme tam asi až ve čtyři. Pohoda NE? Zaparkovali sme chudáka auto, radostně sme si řekli že sme to trápení přežili a šli za ostatníma do hospody. Ty už byli celkem slušně našrot, aby taky ne když tam byli asi o dvě hodiny dýl. Vybavuju si že sem Georgovi vypil pivo skoro na ex a razantně si objednal bororo. To sem do sebe kopnul a málem se hned zeblil protože my celý prolítlo nosem. Jo a taky si ještě vybavuju jak do nás Koky hustil ty svý vypravěčsko hiphopový hlody který z těch dvaceti tisíc návštěvníků Mor zajímaly akorát jeho. No prostě uvítání jak má bejt. Dali sme pár piv a vydali se ke vchodu do areálu kde nás označkovali a prohledali. Navštívil sem ještě celkem čistou tojtojku a šel omrknout další stánky. Dohodli sme se že se po Nightwish sejdem u podia což sem snad vymyslel i já a nakonec se to ukázalo jako pěkně idiotskej nápad. Dorazil sem do davu lidí a akorát dohráli čínský lyže (chinaski) a začalo to pravý hell v podání Rage. Pařil sem jak vzteklej a celkově to bylo super. Po Rage sem byl totálně už bez energie ale na Edguy sem ještě pokračoval v nastoleným tempu, ale po nich sem se prodíral davem pryč. Za prvý mi Nightwish neberou a za druhý sem už byl úplně out. Rval sem se davem ven a u prvního stánku na mě někdo klepe. Byla to taky totálně unavená Tereza. Tak sme nakoupili jídlo a pití a šli si společně sednout dozadu areálu na trávu. Pak se tam zjevil Hody nasranej že nic nevidí protože tam v předu prej každá kráva sedí na ramennou nějakýmu klukovi. Jo co si pomatuju tak Hody ještě cestou zboural nějakej kůl nebo co, což bylo docela vtipný. Když dohráli Nigthwish, který sem z tý dálky ani neviděl ale jenom slyšel a to mi bohatě stačilo a stejně sme se s Terezou shodli na tom že to stálo za hovno protože hráli samý ploužáky jak na diskotéce, což mimo jiné řikal i Hody že to bylo na hovno a to původně u nich plánoval sebevraždu, tak sme se vydali k autům. Cestou sme debatovali, já sem asi milionkrát zopakoval že Rage byli skvělý, Koky asi milionkrát zopakoval že Tobi Sammet je bůh a jak moc ho miluje a nejradši by ho vopíchal a sem tam ještě prohodil nějakej vypravěčskej rým, Trooder se rozplýval nad podpisama od Edguy, Smidrs byl sn¨tandartně vytlemej jak kelímek od piva a ostatní taky mleli pěkný kraviny ale ty si nepomatuju. Pak sme došli znavený k autům tam sme chvíli ještě kecali, holky si postavili stan a všichni co měli nějakou flašku rumu tak jí otevřeli. Nejvíc mě překvapila Tereza, ta měla totiž jako jediná rovnou litrovku, ale stejně sme toho moc nevypili. Lehli sme někam pod strom, kde bylo celkem fajn akorát že sem asi po pul vteřině zjistil že mi je brutální vedro neboť ten můj spacák je asi do minus 15 a vono bylo asi plus 20 a tak sem vesele nadával a ostatní se vesele bavili. Asi ještě dlouho sme mleli o píčovinách a pak nakonec všichni hromadně usnuli. Akorát snad Hody chrněl v autě. Ještě v noci, kolik bylo to fakt teda nevím začalo malinko pršet, to mi bylo ale celkem jedno, protože sme byli slušně ukrytý pod takovym košatym stromem. Akorát že prostě i v takovým košatym stromě se občas najde i malinkatá skulinka a taková se přesně vyskytla nad mým spícím ksichtem a já tu kapku dostal rovnou na čelo. To mě taky patřičně nasralo a tak sem se přestěhoval ke vchodu tý základní školy kde sem dospal do rána. Teda dospal, já byl vlastně zase vzbuzen protože ke mně přistoupil nějakej chlap a zeptal se mě jak se mi spí. Kurva jak to mám asi vědět když spím. Tim mě samozřejmě vzbudil natolik že už sem nemohl ani oko zamhouřit, idiot jeden. Ani nevim co sem mu řekl, nejspíš nic, že dobře, ale stejně sem si myslel jestli je ten chlap normální. A tak sem probudil Kokyho abych mu mohl říct co se mi stalo. Samozřejmě se tomu tlemili úplně všichni i holky ze stanu procitli a vyloudili ze sebe smích. Pak nevim co se dělo, asi sme se váleli a řešili ptákoviny až si najednou vybavuju že někdo, myslim že Smidrs řekl, že se mu chce pekelně srát a že už to má skoro v zatáčce a Koky taky. Já a George ovšem taky. No a o ranní téma bylo tak na tři hodiny vystaráno. Ze stanu se jenom ozýval smích, ani se teda nedivim, protože takovej neřešitelnej problém by mě asi taky rozesmál kdybych nebyl přímo jeho účastníkem. Nakonec sme debatovali nejen o potřebě vyprázdnit střeva, ale i o tom kdo, jak a za jakejch okolností se kde poblil a tak. No nečekaně sme k tomuhle tématu měli nejvíc co říct Já a Koky. A ze stanu se neustále ozýval jenom smích. Ani nevim kdo první se odhodlal vstát a někam jít ale pomatuju si že sme chtěli jít do hospody vykonat potřebu ale ta byla totálně přeplněná, tak sme to vzali zadem do areálu a že to zakotvíme na tom koupališti ale to byla stejná písnička, tak sme došli až k areálu kde je taky hospoda. Samozřejmě přeplněná, ale někdo se odhodlal a počkal tam. Myslim, že Smidrs. Já dorazil s Georgem a Troodrem do areálu a vydali se rovnou k placeným toaletám. Byla tam sice fronta a smrad, ale aspoň čisto, ne jak tojtojky. A tak sme vytrpěli frontu a zapadli do kabinek. Když sem dokonal slastnou potřebu tak řikám Georgovi: ty vole to je úleva co? A on mě naprosto odzbrojil odpovědí. Ty vole já se nevysral mě to nějak nešlo. Po této velmi potřebné ulévě, sme se vrátil k autům a jednomu stanu, kde jsem asi zřejmě řešili jak je krásný bejt o nějaké to deko lehčí a mleli další nesmysly a tak různě. Pak se samozřejmě začal dostavovat i hlad, který asi nejvíc dolehl na mě a na Hodyho., ten byl ale na rozdíl ode mě vybaven z domova a tak jsem se vydal s Trooderem a Georgem do místní samoobsluhy. Ve Vizovicích jsou dvě a v každý měli úplně to samý. Hovno. Tak sem zakotvil v tý druhý, prošel jí asi šestkrát sem a tam a stejně si nic nevybral. Neměli ani rohlíky ani chleba. Snad akorát chlastu tam bylo dost, jenže toho my měli taky velkou zásobu. Nakonec jsem si vybral nějakej sýr a snad salám nebo co a vydali sme se zpátky za ostatníma. Cestou sem určitě nadával jak špaček že ty hovada nemaj ani rohlíky. Když sme dorazili na stanoviště, tak sem se zakousnul do toho sejru a někdo byl na mě tak moc hodný, že mi dokonce dal i svůj vlastní chleba. Nechci ted nikomu křivdit a jestli to není pravda tak se moc omlouvám, ale myslim že ten chleba byl Terezy a byl celkem solidně plesnivej. No hlad je svině a tak sem kus s plísní zahodil a dál do sebe ládoval ten sejr i s tim (plesnivym) chlebem. Pak si pomatuju že ze zbytku toho chleba sme udělali kuličky a házeli je po sobě. Takže i plesnivej chleba měl svý celkem dobrý využití. To je asi tak všechno podstatný co si pomatuju z průběhu sobotního dne. Pak sme se všichni nějak asi rozutekly bud po areálu nebo po hospodách. Já vlastně potkal svý kámoše zo Slovenska a tak sem s nima dal pár škopků a taky přemejšlel že si dám bunjee.A taky sem se utápěl ve svý depresi jak utratit ten litr kterej sem měl v plánu utratit, ale pořád sem ne a ne najít ten správnej artikl za který bych ty prachy obětoval. No a takhle se tam toulal každej z nás. Občas sem potkal někoho známýho, no a tak proběhl nějak celej sobotní den než zas začali hrát ty správný kapely. Který to ale byli to už ted fakt přesně nevim. Ale myslim že začali HolyHell po nich následovali Rhapsody, který se mi teda velice líbili a po nich mnou, přece tolik milovaný a obdivovaní Manowáři. Tak na ty sem teda vážně nešel a sešli jsme se na domluvený značce s ostatníma co sdílejí podobný názor a vzhledem k tomu že začalo dost brutálně pršet sme se i s kelímkem piva přesunuly někam do zastřešených koutů areálu, kde se ztrhla obrovská debata o tom jaký sou Manowar idioti a Bůh ví co ještě všechno. No prostě sme je pomlouvali co to šlo a ze všech nejvíc sem toho opětně namlel já. A taky sme si vyprávěli různý zážitky ze školy a tak. A hlavně mi taky začínala bejt dost brutální zima. Pak sem se Já Koky a Smidrs, přesunuly pod hlavní stan aby sme na ty blbečky americký viděli aspoň v televizi. Holky šli asi do stanu nebo co já vim kam a Hody se vydal prohnat svojí hřívu rovnou do rozvášněnýho davu plnýho fanatickejch fandů Manowar. Asi během pěti minut co sme seděli pod tou plachtou tak Smidrs a Koky hodili umakart a chrněli jak mimina. Mě teda byla taková zima že sem se vydal mezi poslední zbylé stánky a koupil si mikinu a můj problém s tisíci korunou byl náhle a nečekaně vyřešen. Když skončila ta velkolepá show plná keců a gestikulace tak sme se sešli s Georgem a Trooderem který byli taky někde mezi lidma a vychutnávali si opojné tóny této americké kapely. Šli sme k autu který sme měli někde blizko areálu aby sme tu dálku nemuseli jít po svejch. Řídil Hody, dokonce existuje i video dokument a taky na měm je krásně zaznamenanej Hodyho absolutně vykřičenej hlásek. U našeho stanoviště sme otevřeli flašky rumu a popíjeli, debatovali a taky měli dost nahlas puštěný rádio, což nevydejchal místní obyvatel bydlící přímo naproti nám a měl na nás nějaký blbý keci na který sme samozřejmě reagovali po svém, akorát že jeho pomsta byla bohužel sladká, ale abych nepředbíhal slet událostí. Jinak se mu teda ani trochu nedivim. Po nějakym čase a několika locích rumu sme se rozhodli že se uložíme ke spánku. Ostatní spali zase pod stromem a Já vzhledem k tomu že sem nechtěl riskovat další zásah letící kapkou do mého obličeje, sem rovnou složil svý tělo na ty schody a vedle mě se ještě srovnal Smidrs. Jak probíhala noc to fakt nevim protože jsem spokojeně pochrupoval, ale co vim je to že mi bylo opět vedro. Ráno jsem otevřel oči klasicky jako první ale co se dělo to teda vůbec nevim. Prostě si to už nepomatuju, vlastně jo šli sme s Georgem a Troodrem na Silent stream of godless eleggy, ty nás vůbec nebavili a hlavně teda bylo pekelný vedro tak jsem se chvilku toulali a pak se vrátili zpátky k ostatním. A když sme se blížili k autům tak tam už stáli příslušníci policie ČR a řešili svůj velkej případ kterej spočíval v tom že sme měli ty auta na zákazu zastavení a holky postavenej stan v parku. Samozřejmě sem měl na ně spoustu keců a taky sem si je i vyfotil. Hody byl nasranej protože on zatím stále v tom autě spal a byl vzbuzen a taky musel zaplatit 100 Kč pokutu, jestli ji platil i George to už si nevybavuju ale asi jo. No a tak se auta přeparkovali na ofiko parkoviště, stan se postavil na mraveništi přímo na hlavní cestě a byl klid. Je jasný že těm policajtům dal echo ten místní obyvatel kterej bydlí přímo naproti a asi se mu nelíbil hluk způsobený našim veselím. No ale co jsem dělali pak to teda už netušim ani trochu, jenom vim že hlad byl větší a větší. Asi sem se zas toulal po areálu se svými kumpány z SK a pil pivo. Vim že se nám po několikatym pokusu podařilo najit místo v hospodě a tak jsme si konečně mohli naporoučet od těch příjemných servírek něco dobrýho k jídlu. Pivo samozřejmě nesmělo chybět. No a asi deset minut po tom co jsem dojedl to na mě přišlo. Brutální bolest břicha a něco chtělo ze mě ven, jenže na toaletě byla fronta jak kdyby zrovna dovezli banány. Tak sem utíkal rovnou do areálu. Měl sem to asi jenom o chloupek ale zvládl sem to. Když sem se vrátil tak už tam seděla dokonce i Tereza se Zdenkou, ale na mě ta samá potřeba přišla znovu, a tak jsem se proběhl ještě jednou. Na potřetí sem si radši vytrpěl tu frontu a byl tomu všemu konec. Pokračovali jsme různých debatách a najednou to přišlo. Téma se obrátilo na politiku a bylo to tady. To co se strhlo se snad nedá ani postat. Prostě jsme se všichni kompletně zhádali jak malý děti. Nejvíc se rozčílil Hody na Prokopa, ovšem ani Já sem nezůstal zase tak moc v klidu. Dokonce i Tezera přili trochu olejíčku do ohýnku aby bylo veselo. George taky nezůstaval moc pozadu, snad jedine Trooder občas něco vyblil ale myslim že sme ho všichni hned uzemnili tim že ten do toho nemá v jeho věku ještě co kecat. Řekl bych že jsme byli celkem solidní atrakce pro celou hospodu, ale to k nám už stejně neodmyslitelně patří, že jsme středem zájmu. Po uklidně si situace a asi tak dvaceti pokusech o ukončení této debaty, jsme se pak vydali hromadně do areálu, kde sem se toulal a snažil se vystřízlivět abych měl něco z Hammerfall a přitom jak sem střízlivěl sem potkal Smidrse, kterej vykonával tu samou činnost jako já. Akorát že se u toho culil jak sluníčko. Sedli sme pod ten stan a snažili ze sebe dostat všechny ty promile tim že sme tupě čučeli před sebe. Naštěstí se mi to ale podařilo, nevim jak Smidovi ale u mě to bylo vše v normě. Pak začli hrát Tři Sestry, tak sme se na ně šli kouknout, mě teda zas tak moc nebavili, ale Smidrs se smál snad i tomu že nad náma proletělo letadlo. Já pak zmizel někam mezi stánky a čekal na Hammerfall. Po sestrách začli Sweet a tak sem si je šel taky vyslechnout, mimo jiné byli celkem dobrý. Pak konečně začali ty Hammerfall, který jsme v průběhu víkendu překřtili na Kemrfol a snad jim za celou dobu ani jinak neřekli. U těch sem prohnal ten svůj květák co se mi za ty dva dny utvořil na hlavě a pak sme se sešli klasicky všichni u sloupku někde v areálu. Tam sem potkal dalšího kámoše z SK a šli sme na pivko, který sem nějak opomněl zaplatit, ale ne schválně, já to zaplatit chtěl ale nějak sem si nevzpomněl že bych měl. Pak se všichni někam rozprchli a Já s Hodym a Kolegou Mirem z Sk šli zapařit na úplně poslední kapelu celýho MOR a to byli Waltari. Bavili nás asi tak polovinu jejich setu a pak sme zkonstatovali že hrajou furt dokolečka to samý a tak sme nabrali směr kde sme měli zaparkovaný auta. Jěště sem si koupil na památku klíčenku a razili jsme směrem k autům zadní cestou z areálu. Mysleli sme si že už se nemůže nic zvláštního přihodit, že už je prostě definitivní konec akce, ale omyl. Hned za areálem nějaký týpci blbli na totálně zdevastovanym kole a to nás s Ondrou tak rozesmálo že sme se snad tlemili ještě ve spánku. Ondra neodolal a taky si vyzkoušel jízdu na tom úžasnym bicyklu. Vše je samozřejmě zdokumentováno digitálním fotoaparátem. Prostě prdel jako… Dorazili sme k autum tam to odvyprávěli ostatním naposledy se tomu zasmáli a každej si našel nějaký svoje místečko na spaní. Jo a to sem původně počítal s tim že dopiju ten rum s kolou co měla Tereza. To ji mimo jiné asi nikdy neodpustím. Ona sama nejlíp ví co mám na mysli. No na rum nakonec teda nedošlo, a tak sem si s Kokym a Smidrsem šli hledat taky nějakej flek. Ten sme našli na tom školnim hřišti. Tam sme ze sebe vyblili poslední hlášky a usnuli. No a to je celý z toho podstatnýho. Ráno sme se vzbudili a Koky, Geroge, Trooder a Smidrs jeli hned do Prahy, Já sem si koupil něco k snídani a pak ještě chvíli chrněl a pak sme se taky vydali směr zkurvená Praha. Cesta byla opět plná strachu, proto si z ní moc nepomatuju, hlavně sme všichni byli totálně unavený, neumytý a tak celkově všechno dohromady. Jinak to byla prostě naprosto skvělá akce, který snad nic nechybělo a proto se už taky všichni velice těšíme na ročník 2006, který bude snad ve všem podobný, kromě výletu do Olomouce. Bajza – Král rumu (sám sem si ten titul dal, stejně jako Manowar, můj největší vzor)

---