NÁM

Komnatou z purpuru
pod čarokrásnými klenbami zapomnění
v nárazech vycházejícího slunce
kde uprostřed paprsků očarování
nás oslnivě ohlušuje bezmocnost
v nicotě bloudíme slovem dávno prošlých obrazů
a hledáme
- nacházíme a opět ztrácíme -
stoupáme a ve vírech bolestně padáme
sbližujeme se a věříme
v uších nám zní chorály chvalozpěvů
s nadskutečnou intonací
pak bravurně rozplétáme zamotané světy
propletence jiné reality
hradů z písku
a na polštářích z mlhy plujeme snovou absurditou
zhmotnělou bláhovou představou
že toto je náš věčný svět
chutná mana
každodenní chléb
v otázkách nanečisto naskicovaných
odpověďmi beze směru
sníme svůj sen skutečnosti
s ní? s ním? s námi? v nás? nám?
chabé odpovědi jako nadstavba pocitů
bolestných prožitků
záchvěvů každodennosti bytí
života a smrti
se nezkrotně přibližují
nám
posledním čekajícím na odjíždějící život
po boku někoho
o kom se v noci zdává nám...