slovo

Slovo. Změť písmen, sada znaků, a přece tolik významů se skryje v obyčejné barvě na papíře nebo jiné látce. Slovo. Co si pod tím představit. Slovo. Způsob komunikace. Slovo. Zbraň. Slovo. Mír. Slovy se dorozumíme, slovy se rozejdeme, slova nás provází celým životem a přece je to jen prázdné nic. Dokáže někdo slovo chytit a vyjádřit? Dokáže někdo slovo popsat? Dokáže někdo slovo změřit, zařadit? Jedno slovo stačí aby se stal z muže a ženy pár. Jedno slovo stačí aby člověk zemřel. Jedním slovem dokážeme začít válku a stejně ji jen slovo dokáže umlčet. A přeci rozdáváme slova jako by to nic nebylo. Jedno slovo sem, jedno slovo tam, jestli někomu ublíží tak co? Ticho. Také je to slovo, a při tom je to protiklad. Ticho dokáže vyléčit rány na duši, a ty rány způsobí slovo. A zase, za slovem můžeme hledat vše. Zvířata slova neznají a mají spokojenější život? Na to ať se zeptá každý sám sebe. Ke slovu se váže také jiné slovo. Myšlenka. Sama o sobě taky nic není, ale sílu má větší. Slovo nikdy nevyjádří myšlenku, zatímco myšlenka vyjádří proud slov. Když to píšu, myšlenky proudí jako voda rozbouřenou řekou. Je těžké zachytit je slovy. Než jedno napíšu dalších deset jich uteče. Proč tedy používáme slova když jsou tak neohrabaná ? Proč používáme slova když nedokáží vyjádřit to co potřebujeme ? Představte si myšlenku která by plavala mezi lidmi a nahradila slova. Představte si že se probudíte ze snu a procitnete. Že už nemusíte použít jediné slovo aby jste nevyjádřili svůj pocit. Krásná představa. Představa. Zase je to jen slovo. Jsou lidé co používají slova. A pak jsou lidé co na slovech tančí. Vezmou hromádku slov a stvoří dílo. Změť čar, obloučků, všemožných znaků co nastartují naše myšlenky a my jsme zase svobodní. Jsou také lidé co slovo nezaznamenají a přesto mají ještě větší moc než ti, co na slovech tančí. To jsou můzy. Lidé co ze slov splétají myšlenky. Lidé co se slov vytvářejí pocity. Slovo je zajívamé. Slovem se můžeme obohatit.  Ale slovem také můžeme o vše přijít. I o můzy.