Bohatství k nezaplacení

Bohatství k nezaplacení

            Chtěl bych se zamyslet nad otázkou, jak drazí jsou nám naši kamarádi a jak moc jim dokážeme opětovat jejich dobrotu.

            Každý z nás má mnoho přátel, kteří jsou si sobě svým způsobem podobní. Jinak by si dobře nerozuměli a neměli by se o čem bavit. Každého baví něco jiného. Samozřejmě se nepřitahují jenom tací, stejného těsta, ale také z části odlišného. Jeden se učí od druhého a jeden druhému předává nápady, jak by mohl přijít na chuť i jiným věcem, než těmi, kterými se zabývá sám a ve kterých je mistr. Mnoho lidí takhle přijde na to, že je baví mnohem více jiných věcí. Ceníme si každou ochotu člověka, cokoliv dobrého udělat pro druhé.      V dnešní době, kdy už na světě není tolik lásky, jakou si všichni představujeme, se přátelé hledají hůře, ačkoliv pořád žijí a najít je lze. My tu lásku hledat musíme. Toužíme být milování. Chceme někoho milovat. Kamarádi jsou cennější než cokoliv na světě. A to si možná všichni ani neuvědomujeme a bereme to jako samozřejmost.

            Svět je zlý a my to víme. Musíme se bránit před vším zlým a zdolávat překážky nepřátel, kteří se nás snaží srazit na kolena. Snažíme se však světu dokázat, že dobro nevymřelo. Rozdáváme klid a pohodu všude tam, kde jsme. Dobrou náladou nikdy nic nepokazíme. Úsměvy na tvářích dokáží rozveselit nejednoho z nás, když se ocitá v pochmurné chvíli. Již při pohledu na usměvavého člověka se nám zlepší nálada. Nakonec, úsměvy nás nic nestojí a nedělají radost z pohody jenom lidem kolem nás ale i nám samotným.

Umíme být uvolnění, umíme se bavit. Dokážeme podržet člověka, když mu není nejlépe, dokážeme poradit, dokážeme pomoct a nic za to nechceme. Učíme se rozpoznávat lidi, abychom nenaletěli těm, kteří by nás jenom zneužili pro svoje dobro a neuměli nám nic opětovat. Jsou lidi, kteří si nezaslouží naší dobrotu ani naší štědrost. Vidí v nás jenom plné jezero vody, ze kterého pijí. A jezero nemající přítok zcela jistě rychle vyschne. My se ale umíme dělit o své pocity, s láskou a s porozuměním. Známe lidi, kteří nám toto bohatství dokážou opětovat.

            Máme-li někoho rádi, někoho, kdo je pro nás hodně důležitý, a on to ví nebo tuší, nebojíme se mu to dát najevo nejlépe slovem do očí. Lidé mají rádi, když je má někdo rád, stejně tak i my. Potřebujeme odběratele citů, jinak nám puká srdce.

            Skuteční kamarádi jsou k nezaplacení. Drží s Tebou, ať se děje co se děje, nezrazují Tě a Ty nezrazuješ je. Pomáhají si navzájem, tvoří silné pouto a jsou silní. Kamarádi se nejlépe znají a dokážou předvídat, co by kdo udělal a co by nikdy neudělal. Poznají sami sebe. Nebojí se mluvit mezi sebou i ve více lidech, kamarádech pospolu. Baví se spolu, upevňují své vztahy, jezdí spolu na výlety, pomáhají lidem kolem sebe, učí lidí milovat, učí se chovat na úrovni. Vždyť víme, že si do hrobu vezmeme jenom to, co v životě rozdáme. Tak rozdáváme správnou mírou a těm správným lidem. Kteří to jsou? To snad poznáme sami. Někdy je to těžké poznat, obzvlášť v našem světě, ale pořád je to možné.

            Nakonec, myslíte, že člověk je výtvorem okolností? Nejsou náhodou okolnosti výtvorem člověka?

Lubomír Mihálik