Dobro vs. Zlo

Naproti sobě stáli dobro a zlo. Oba tiše dýchali a nenávistivě si hleděli do očí.
„Proč jsi tu?“ zeptalo se dobro zvonivým hláskem.
Zlo je pokrčilo rameny a posadilo se na kámen.
„Proč jsi tu ty?“
Dobro vypjalo hruď a řeklo: „Abych chránilo lidi před zlem. Abych trestal zlosyny, kteří chtějí ublížit druhým.“
„Pche…“ zlo si odplivlo na zem a pokračovalo „Takže když zlý člověk ublíží dobrému člověku, je to špatné?“
„Samozřejmě že ano!“
„A co když dobrý člověk ublíží zlému, pak je to taky špatné.?“
„No, asi ano.“ Dobro vypadalo zmateně a posadilo se naproti zlu.
„Tak co je tedy dobro? Jak se pozná?“
„Zlo je, když někdo někomu ublí…“ dobro se zarazilo pohlédlo na zlo.
„Pak jsi tedy též zlo!“
„Ne, nemůžu být zlo, protože jsem dobro!“
„Tak co je zlo?“
„Já nevím.“ Přiznalo dobro a sklopilo oči.
„Podívej se na to takhle. Kdyby bylo dítě a matka mu říkala, že ublížování je dobré a učili by ho to i všichni ostatní. Co by pro něj bylo dobro?“
Dobro se zamyslelo. „Pak by proto dítě bylo zlo dobrem a …“
„Dobro zlem.“ Dořeklo to zlo. „Všechna záleží na úhlu pohledu.“
„Ale já nechci být pro někoho zlem. Já jsem dobro!!!“ vypísklo dobro a vyskočilo na nohy.
„V každém zlu je trocha dobra.“ Zlo se též postavilo a chystalo se k odchodu.
„Počkej!“ vykřiklo dobro. „Ty jsi mi neodpovědělo, proč jsi tu?!“
Zlo se zastavilo a usmálo se na dobro.
„Odpovědělo, jen ty jsi mne nepochopil. Jsem tu protože jsi tu ty.“

---