Kytara

Řezal jsem do kytary
Až jiskry z ní lítaly
Struny se ohýbaly
A krví mou se zalily

V agónii se mé prsty zmítaly
Když těch šest strun hladily
Oči mé se zakalily
Běsem v mysli se netajily

Na zem letí kytára
s dunivým praskotem
ihned křičím: Paráda!
s ohromným jásotem

Jistým krokem kráčím k oknu,
Dolů ven pohlédnu
S kytarou se loučím sladce
Už nikdy ji nezvednu

Večerní vzduch náhle protne
dráha letu kytary
Letí ladně, letí tiše
Jemný tón je stále slyšet

A jak nástroj dopadá
tu chmura mě přepadá
čelo celé zpocené
dlaně krví zbrocené

Ne, však již není cesty zpět!
Z kytary odlétá poslední třísky štěp
Na kolena klesám smyslů zbaven
Však vstávám hned, již připraven

Na římse vzápětí stojím
Ani hlásku nevyslovím
Ruce rozpažené
Tudy moje cesta vede

Tělo mé se vzduchem nese
Pojď, vem si mě gravitace!
Rychlost nabírám
Oči zavírám

Sbohem dávám vám...

---