život můj

sníh roztává na dlani mé ruky obilné klasy ohýbají se ve větru dívám se do dálek tam v luky poslední červánky na dálném obzoru stojím tam v nekonečném velkém poli prázdná láhev hledající svou roli chladný vítr fouká mi do tváře a z východu se tma již blíží život můj- ukrytý jest v páře v dáli blesky nebe kříží vítr chladne,zvedá se a sílí! já stojím červánky vlídně pozoruji za mými zády temno - jako v sloji stojím tam vklidu mezi těmi světy slunce je pryč,schovat se kam není hromy,déšt a blesky k mému srdci letí! chci postavit se jim a čelit vím, že smrt není to čeho se bojím jak malé dítě bojím se já tmy a na východě vyhlížím lepší ty dny jen v boji proti těžkým kroupám rozblácené cestě a hlavně strachu slunečného dne se jednou dočkám však při uvědomění si sebe sama kdy déšt zmizel a vítr ustal ten sluneční okamžik náhle nastal nebylo to však slunce,východ,spása byl to ten blesk, co smrt hlásá...

---