Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHubnutí předznamenává příchod léta, dámy!
09. 05. 2006
0
0
549
Autor
sheeni007
Jen tak lehkovážně o lehkovážném letním hubnutí :)
.....aneb Proč už se nepokouším zhubnout :)
Koukám z okna. Z nebe padají kapky deště jako špagáty, chodci spěchající ulicí odevzdaně vlají za svými deštníky a už třetím dnem se po obloze povalují ocelově šedé chomáče mraků. Tak se mi zdá, že slunce snad muselo dlouhodobě emigrovat kamsi na druhou polokouli a bůhví, jestli ne ještě někam dál. To by totiž značně zkomplikovalo situaci blížícího se léta, které vlastně bez paprsků sluníčka ani není blížícím se létem, spíš naopak. A já už přeci teď přemýšlím, co se sebou musím udělat, abych byla na ten jeho příchod řádně připravená! Tak doufám, že se sluníčko co nejdřív vrátí nad území našeho státu (tak zlé to tu snad ještě není, aby byl kdokoli - slunce nevyjímaje - nucen emigrovat, navíc když ještě ani není po volbách).
Ale teď už vám konečně objasním ten důvod – proč nehubnu? No po loňsku si ani nekladu žádné velké cíle. Po neúspěšném pokusu stát se miss Karibiku a dostat tím do kolen všechny ty rádoby modelky, které jsou už jen kost a kůže (přičemž i ta kůže už na nich začíná plandat), který byl zrádně narušen jakýmsi nepříjemným bacilem, jenž se rozhodl si na čtrnáct dní zaparazitovat na mém organismu, než podlehl vytrvalým útokům maminky metající do mých útrob tolik prášků, že se chudinka bacil musel cítit jako při nejintenzivnějším bombovém útoku na Irák. Když byla tedy nemoc konečně zažehnána, bylo už po soutěži a prvenství v miss Karibiku mi vyfoukla opět jedna z těch chodících reklam na hlad. Tak to vidíte – onen „ideál krásy“ či co se hned tak nezmění, dámy. A pánové – vy sáhněte do svědomí a řekněte: je to fakt tak fascinující, dívat se na x slečen – jedna jako druhá, druhá jako třetí atd., přičemž všechny vypadají jako čerstvě vytažené z koncentráku?
Letos jsem tedy usoudila, že patrně nemá cenu se namáhat v honbě za tímto titulem, pokud nejsem ochotná udělat ze sebe chuděrku podobnou těm, co obvykle tyhle soutěže vyhrávají. A to já opravdu nejsem.
To mi vlastně připomíná takové to tradiční ženské uvažování typu: léto je tady, musím zhubnout do plavek! Za sebe můžu s čistým svědomím prohlásit, že tyhle komplexy se mě netýkají, i když by mi nějaké to kilo dolů nejspíš taky prospělo. Období, kdy mi asociace léto=hubnutí naskočila stejně jako ostatním, je dávno pryč. Tehdy jsem si mohla tisíckrát říkat „musím zhubnout, musím zhubnout….“ a stejně jsem nezhubla ani o píď, protože mě to hubnutí zkrátka nebavilo. „Budu cvičit každý den a nebudu se přežírat,“ řekla jsem si. Tak jsem cvičila první den a hlídala si, abych nejedla ve velkém množství. Druhý den jsem si zacvičila míň, a protože byla zrovna k obědu vynikající svíčková, přidala jsem si bez váhání dva knedlíky. Hlavně si nesmím dát sladké! Třetí den jsem na cvičení v obvyklou dobu „pozapomněla“ a místo toho jsem neodolala lahodné čokoládové tyčince, pomrkávající na mě z ledničky. K večeru mě přepadly výčitky svědomí a pro klid dušičky jsem si udělala deset dřepů. Další dny se to opakovalo stejně jako den třetí, akorát kromě těch dřepů. A tak jsem se opět vrátila do svých původních vyjetých kolejí a vesele se přecpávám až dodnes. Tak proto už se nepokouším hubnout – vím, jak by to zase dopadlo.....