Motýlkem v pralese

Něžnost pohlcuje mojí duši,
chci říkat jen to, co se sluší,
chci číst v tvých myšlenkách,
vědět,že nevěnuješ se milenkám,
vědět,že snaha není marná,
že můžu bejt milována,
že sem tu pro tebe,
že konečně nemusím do nebe,
že mam svoje místo na zemi,
že můžu žít bez viny,
že se můžu usmívat,
protože vím, komu bude patřit,
komu posílám svůj smile,
s kým chci žít vysněnej ráj,
a cejtim se šťastná,
že nořím se v lásce,
že jsem jako v bavlnce,
že nemusím zabíjet mravence,
protože miluji vše, co je na světě,
protože jsem motýlkem v černým pralese,
protože jsem světlou tečkou v moři temna,
jsem víla,která na lásku ukázala,
která tě okouzlila,
která si tě zamilovala,
a chce milovat tě dál,
každým dnem víc a víc,
víc za měsíc,
ještě víc.
Jemně beru tě do náručí,
odháním zlý duchy, ať nic tě netlačí,
ať postel se mnou je ted pro tebe ta nejsladší,
at milujeme se celou noc,
at náše láska přemůže tu bezmoc,
bezmoc nevědění ničeho vo životě,
snaha slovama říct, chci tě..
jinak než to zní, potřebuju tě..
možná žila sem v temnotě...
děkuju ti cite...