Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezáklad života
15. 05. 2006
0
0
841
Autor
sofia
Zasraná rodina,
zas zklamala tě víra?
Snaha vyšuměla,
nezbývá než napít se vína..
Nenávidíš ty řeči,
nechápeš, co chtěj po probdělý noci,
a nevěřícně koukáš, jak konzumujou životy,
přežvýkavci na pastvě,
zalykaj je produkty,
lhostejnost a trapná přetvářka,
radši políbim zrcadlo,
nebudem držet rodinné kormidlo,
tak bylo to vždycky,
proč ted měnit zítřky?
Nikdy nežili sme spolu,
vždycky sme jen dobře hráli svou úlohu.
Každej sám, vedle sebe,
klacek pod nohy a pak slova
- jé to nebylo na tebe...
a falešný úsměvy, pohlazení,co pálí,
výkřiky do tmy, na těle šrámy,
na duši rány, na stole lístek,
"tady máš prachy a nebud takovej spratek"
Živim tě, tak se tak chovej,
říkej, co chci, nebo bude ouvej,
a miluj nás za peníze, co cpem ti do kapsy,
za money, co držej tě nesjetou z cesty,
za třpytivý zlato, co víc než cit znamená,
za ty zkurvený mince, který tvořej nám jména...
A kup si chleba, abys nevybledla,
a řekni : děkuji ti mámo,
že mi dáváš na cigáro,
že neumřu hlady, když už nebydlím tady,
že mě podpoříš, ač jen penězi,
že mě pak slovy zahubíš,
to můžeš, vždyť to vykoupíš...
hm...rap...to mě nenapadlo .) každopádně je to výplav nahromaděných emocí po hádce. To je fuk, mam k tomu vzpomínku ve skříni na ramínku ....