Babí léto

Babí léto

píseň pavučiny již brouká si vánek s pozdním létem,

pozdní léto samo zlatavé hřejivé opadávající v nestoudnou zimu,

pár od matky odtrhlých lístků umírajících bloudí světem,

davy shrbených rodičů nesoucích za smrt svých dětí vinu,

den kratší a kratší po každém snu jara a květů,

dámy v mini kráčející hávem lehké mlhy za městem,

stohy básní, knih, obrazů na podzim melancholických umělců, 

slzy mlčících víl odolávající ledovým pěstem.

konec letícího motýla, konec myšlenkám na moře,

konec hrajícím si na pískovišti před domem,

když matička věsí prádlo na dvoře,

Petrarca vítá svou fantazii skrytou v panně kancónem,

Poe vyhání z prsou Pallas i z duše ebenového havrana,

přání žít a milovat je pro ně francouzskou poezií,

v tanečním sále bytí končí světu píseň zahraná,

vnáší smutné noty do příštího rána – babí léto míjí.