Zmeškané volání

Zmeškané volání

V úkrytu z trávy v náruči skal.

Pod oblohou na které se mi předvádí král těchto skal.

Sedím si u řeky, přírodě naslouchám.

Poslouchám zpěv ptáků jak chrámový chorál.

Závany větru ovívat se nechám.

Dívám se na skálu a v tom se lekám.

Z lůna skal dere se pohled zlý.

Zavírám oči v naději že třebas zmizí ten obr zlý.

A když je otvírám, stojí tam stále s chřtánem dokořán.

Ten obr jenž byl člověkem vytesán.

Který si tu jen tak stojí a křičí.

Ačkoli  je pro tuto krajinu tak cizí.

Že srbské skály jednou zmizí.

Sežere je ta zlá věc důl vápencový.

A tak zdvíhám se a víte co mě mrzí ?

Že mé děti nezří tu krásu ryzí, ale místo ní třeba dům betonový.