Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokaždé
19. 05. 2006
4
0
1556
Autor
Klokočka
Pokaždé
Večeří čaj pro nenarozené,
mrtvé ryby a černé pampelišky
Objímá záclony ve všech pokojích
a slibuje jim, že nikdy nikoho neopustí
Pak se vrhá do plamenů,
do řek a temnot
S holýma rukama je tak nádherná
s blátem ve vlasech,
vodou v očích,
porcelánovou popraskanou kůží
Tak přichází svítání
malinka_hvezdinka
13. 07. 2006
to jsem nechtel rict. mne se to moc libi. jen jsem takovy hnidopich :-)
jo taaak...Diky i tak,jak vidno,mam jeste co delat(ja vim:))
maj sa,klok*
chapu co jsi tim chtela vyjadrit. praveze v tom gestu objimani zaclon je to dostatecne dobre vyjadreno a uz neni potreba byt tak doslovny. To jsem tim myslel ja.
Jim_Beam:Ja chtela vyjadrit, ze neopusti NIKOHO, ne zaclony:) Ale jinak diky
Selia:No chapu,ze na veceri by sis to asi nedala :)
Klok*
na muj fkus trochu moc fatalisticke :-) ale velmi dobre. jen bych mozna ze dve ze tri slova jeste vypustil. treba: objima zaclony ve vsech pokojich
a slibuje jim, ze je nikdy neopusti, by znelo lip. Ma to to puvodni poselstvi a je to vtipnejsi :-) Ale ja jen tak tip*