Čekám na zázrak

Proč je tak těžké říct Ti, že mi už sny nestačí, čekám na zázrak, naivně, bojím se všech a všeho. A připadám si jako zrádkyně, která tajně, každou noc, aniž o tom víš, se s tebou stýká...

Na víčkách mám pár deka závaží,

pírka z polštáře,

husí vzpomínky, co nic neváží...

...činky, které si víc nepřejí,

jen to,

spadnout do snových peřejí.

 

Splním to naléhání,

ráda,

příjemně opilá koňakem večera.

Jachta-moje postel,

co plachty vystřižený z mraků má,

zpívá,

když končí bdění.

další naléhání-pod duchnou odplouvání.

 

Konečně,

běžím.

purpurové lupeny smrků cestu mi střeží,

k tobě.

Skáču po nich,

ať už jsem v Tvém náručí.

 

Úsvit.

Nebojím se zklamání.

Něžné lechtání, dotek,

až do samých zákoutí, záhybů mé kůže...

 

Mrazení,

čtyřicet ve stínu,

vzrušení.

 

Naše realita, beze svědků,

beze strachu...

Líbání,

lehká vůně štěstí,

teplo Tvého objetí,

jak to nejsnadnější na světě...

 

Jdeme po pláži,

stopa za stopou ve vlhkém písku,

chechtání racků a mávání vln...

Útesy-útočiště pro milování,

útesy-mořská pěna jako přikrývka mých snů...

 

Žhavá,

modrá co do vody se vpíjí,

Tvoje oči...

Rytmus vpíjení,

gospel mořské hladiny, ruměnec ve tvářích.

 

Nárazy do skály

Buch, buch, buch...

 

Jachta-plachty vystřižený z mraků,

ano-má postel, má loď...

Nemilosrdně vytrhne mě ze sna, ze zázraků...

Pryč.

Křik a konec.

 

Šumot vlnek,

ranní budík.

Tak blízko.

Škola,

školní chodba-každý den...

 

Za barem, král kokteilů,

koketuješ s lahvemi...

Kéž bych byla jednou z nich,

držel bys mě,

laskal v rukou

a házel se mnou

a chytal mě...

 

 

 

---