Mraky dětství

Mraky dětství

Léta plynou rychlostí divé řeky.

Pohledem z okna na šedavé mraky.

Modrý blankyt berlivě si větrem  střeží

místo, kde šedobílé skvrny tichounce běží.

Pomalu plíží se rychlostí minutové ručičky,

stejně stárnoucí jsou venku křičící dětičky

hrají venku pohádku smíchu tak radostně dětskou

starosti společenského  života v hlavě na provázku nevedou.

Dívám se skrz okenní obraz skleněný.

Za ním je svět sladkou chutí neprůhledný .

Cukrová radost, z léta, šťastných dětí

a přitom pomalou rychlostí světla čas letí

Chtít běžet zas po rozkvetlé louce a cítit zralou trávu,

vdechovat, radostí z tepla, provoněnou pylem letní zprávu

co pějí ptáci společně  s radostným křikem  letních dětí.

Že čas dětství   v uvědomění si svého stáří rychle z ruky  uletí .

Jako bílá holubice  za letu měnící se ve vránu.

Zbudíme se jednou dospělí a ucítíme ránu! 

To život nás probudil do společenského žití .

A na stěně zůstalo nám jen z dětsví usušené kvítí.