Vbitrek me dne 1.6.06

Je mi smutně, uvnitř sebe,

když sedím a poslouchám to tiché dunění,

je hezké sedět vedle tebe,

když nevidím zítřejšího svítání.

Je prázdno uvnitř mého srdce,

přec plné veselí by mělo být,

proč tomu tak je,

nikdo neví, snad někdo napoví.

Pocit můj je ten,

že požírán jsem dněšním světem,

nenasytně vyhlíží jen,

nečeká a běží dál.

Skrz těla hrabe se,

nehledě nalevo napravo,

jen s vidninou pěněz vidí se,

uhneme a bude hotovo.