PRVOTNÍ střetnutí

Možná by mělo zůstat bez názvu, co tísíc jmen má...

Strhnuta  na lože -

Oltáři  z kamene.

Zmocnil ses těla,

smysly jsou zmámené.

Bojím se pohnout…

Kéž  laskat bych směla!

Pod tvými doteky

začínám tonout…

 

Tiskneš mě k zemi

se zvláštním úsměvem…

Začínám vzlykat -

Touhou neb  hněvem?

Stydím se přiznat

 vlhkost vonícího  klína…

Připoutána k zemi tvou tvrdostí.

Každá vteřina je  líná…

Ach, jak jsi cizí a tak tě znám!

Ponížení skryto hrdostí.

Prosím  i do tváře se vysmívám!

 

Bezbranná ve své nahosti…

A přeci tak silná.

Složená z malostí…

Vždy Tě tak odzbrojím

Přinutím podlehnout

Pýchu  udolat ….

Ne, už se nebojím!

 

Celou jsi mě naplnil,

do mne se zaklesnul…

Jak rytíř co před Paní,

v kolenou poklesnul.

 

Svírám Tě v sobě.

Stahuji horkostí.

Hoříš jak slunce,

než noc se rozhostí

 

Spojeni v jedno -

A vítězi oba

Není nám chladno

Krásná……..

……..TA doba

 

 

 

---